Logo

Recenze Dáma s kaméliemi - Alexandre Dumas ml. (Cleo Kleová)

18. 8. 2014
dama_s_kameliemi_3D

Recenze (a pokus o rozbor): Alexandre Dumas mladší - Dáma s kaméliemi

Není to tak dávno, co jedna moje kamarádka prohlásila, že se zamilovala do Alexandra Dumase. Řekla jsem jí na to, že jsem vždycky chtěla přečíst Tři mušketýry, a ona na mě hodila vražedný pohled s poznámkou, že myslela Alexandra Dumase mladšího. Tudíž jsem se díky jejímu přemlouvání rozhodla přečíst Dámu s kaméliemi.
Dama s kaméliemi
Vypravěč se dozvěděl o dražbě pozůstalostí po nějaké osobě. Jelikož ho vždy lákaly podobné věci, rozhodl se na dražbu přijít, jen tak ze zvědavosti se podívat na byt, nábytek i ponechané cennosti. Zjistil, že všechno patřilo Markétě Gautierově. Ano, párkrát ji potkal, všichni věděli o její kráse a jisté dávce prodejnosti. Rozhodl se, že si na dražbě něco koupí - a nějakou náhodou osudu, snad aby naštval druhého přihazujícího - koupil knihu Manon Lescaut.
 
Ta měla na sobě věnování od nějakého Armanda Duvala. Několikrát knihu přečetl a téměř na ni zapomněl, až jednoho dne ho přišel domů navštívit sám Armand osobně. Vypravěč mu dal knihu jako dar po zjištění, že to byla kniha jeho mrtvé milenky, kterou jí daroval a nyní by ji chtěl zpět jako připomínku jejich vztahu. Je její smrtí očividně naprosto vyřízen, takže se rozhodne, že s tím musí skoncovat a přenést její hrob. Když tak učiní, téměř se duševně zhroutí a začne vypravěči vypravovat celý příběh lásky k Markétě.
 
Markéta a Armand
Armand ji potkal jen jednou, v lóži, a byl děsivě nervózní. Ona si z něj dělala srandu. Když pak byla nemocná, chodil se každý den ptát na její zdraví. Později, když k ní byl pozván na večeři, Markéta dostala záchvat a vzdálila se od společnosti. Armand však šel za ní a rozplakal se při pohledu na ní, jak kašle krev.
 
"Připadám vám asi notně pošetilým, ale to, co jsem právě viděl, způsobilo mi děsnou bolest."
"Jste velmi hodný! Ale co chcete? Nemohu spát a musím se poněkud rozptýlit. A pak, u dívek mého druhu nesejde na tom, bude-li o jednu méně. Lékaři mi říkají, že ta krev je z průdušek."
(…)
"Poslyšte, Markéto," pravil jsem nyní s dojetím, jež jsem nedovedl ovládnout, "nevím, jaký vliv budete mít na můj život, ale vím, že v tuto chvíli není na světě bytosti, nevyjímaje ani mé sestry, o kterou bych měl větší zájem, než o vás. Tak tomu je od prvého okamžiku, kdy jsem vás spatřil. Nuže, pro boha vás prosím, šetřete se a změňte způsob svého života."
(…)
"Hleďme, povězte mi upřímně, máte mne velice rád?"
"Myslím, že nelze více milovat!"
"A jak dlouho?"
"Ode dne, kdy jsem vás viděl vystupovat z kolesky a jít k Susseovi. Jsou tomu již tři léta."
"Víte, že je to velmi krásné? A jak se vám odvděčím za tak velkou lásku?"
"Milujte mě poněkud," řekl jsem a srdce mi bušilo tak prudce, že jsem nemohl téměř ani mluvit, neboť se mi zdálo, že Markéta počínala sdílet moje rozrušení přesto, že celou tuto rozmluvu provázela polo-výsměšnými úsměvy, a že se přiblížila snad chvíle tak dlouho očekávaná.
"A co vévoda?"
"Jaký vévoda?"
"Můj starý žárlivec."
"Nedozví se o tom."
dáma
Dlouho se pak řeší problém vztahu Armanda a Markéty. Armand ji chce jenom pro sebe, ale není tak bohatý, aby dokázal pokrýt všechny její náklady a dluhy, takže Markéta musí pokračovat i v ostatních vztazích. Pak jich ale zanechá a rozhodne se žít s Armandem.
 
Byl bych Markétu málem udusil ve svém objetí.
Potom vešel Josef. Pravil mi se vzezřením člověka spokojeného sama se sebou:
"Pane, zavazadla jsou připravena."
"Úplně?"
"Ano, pane."
"Nuže, rozbalte je. Neodjedu."
 
Chtějí si koupit byt a šťastně žít, ale Armanda navštíví jeho otec a poruší mu, aby Markétu opustil. To odmítá udělat, ale Markéta nakonec opustí jeho.
 
Armand odjede a když se vrátí, Markéta je mrtvá a z jejích dopisů se dozvídá pravdu -Markéta jej opustila, protože rodina budoucího manžela Armandovi sestry na tom trvala, pokud měl tento svazek přijít v platnost. Nemohla Armandovi zničit pověst, tak zabila jeho lásku. Armand si našel novou milenku, Olympii, ale tu opustil ještě brzy před Markétinou smrtí.
 
Kniha končí dopisy od Markéty, které si Armand přečetl až po jejím skonání. Poslední kapitolu věnuje vypravěč vysvětlení čtenáři, proč že se pustil do psaní tohoto díla.
 
Nevyvozuji z tohoto příběhu, že všechny ženy druhu Markétina jsou s to učinit totéž, co ona. Jsem toho dalek, ale poznal jsem, že jedna z nich pocítila pravou lásku, že pro ni trpěla a zemřela. Vypravoval jsem čtenáři, čeho jsem se dozvěděl. To bylo mou povinností.
Nejsem obhájcem hříchu, ale ujímám se vznešeného neštěstí, kdykoli slyším je volat o pomoc.
Opakuji: příběh Markétin jest výjimkou. Kdyby jí nebyl, nestál by za to, abych jej vypisoval.
 
 
b3b112c46b_98897367_o2
Kamélie sem, kamélie tam
Markéta měla zvláštní zvyk - obklopovat se kaméliemi.
 
Pokaždé, když se hrál nový kus, bylo jisté, že ji tam bude možné vidět s třemi věcmi, bez nichž se nikdy neobešla a které vždy ležely na opěradle její přízemní lóže: její kukátko, bonboniéra a kytice kamélií.
Pětadvacet dní v měsíci byly to kamélie bílé a pět dní červené; nikdy se nikdo nedozvěděl příčinu této různosti barev; zaznamenávám to pouze, aniž to dovedu vysvětit.
 
Samozřejmě mě napadá jeden výklad, který by vysvětloval tuto měsíční periodu… řekněme, že je to docela precizní způsob, jak dávat najevo, který večer je ochotna přijímat pánské návštěvy. Ale to je jen moje teorie.
 
Kamélie se staly jejím symbolem - proto také název knihy - a i po její smrti Armand dal její hrob ozdobit kaméliemi. Zahradník měl přikázáno, aby vždy, když nějaká květina uvadne, ji vyměnil za čerstvou.
 
Mrtvola... uhhh
Nejhůř na mě působila část "otevírání hrobu". Já vím, že popis nikdy nemůže být tak hrozný jako skutečnost, ale tohle mě přivedlo na myšlenky, jak hrozné musí být vidět někoho… nebo spíš už něco… v takovém stavu. Co kdybych já viděla někoho, koho mám ráda takhle… ne, nechci si to představovat. Tohle je jedna z věcí, kterou doufám, nikdy neuvidím.
 
Veliký bílý rubáš zakrýval mrtvolu a dával tušit obrysy těla. Na jednom konci byl rubáš téměř úplně sežraný, takže bylo vidět nohu mrtvoly.
Nescházelo mnoho a byl bych omdlel.
(…)
Bylo strašlivé na to hledět a je hrozné vypravovat o tom.
Místo očí byly jen dvě díry, rty zmizely a bílé zuby byly sevřeny. Dlouhé, černé a suché vlasy byly přilepeny ke spánkům a zastíraly poněkud zelené dutiny tváří. Ale poznal jsem v tomto obličeji bílý, růžový a veselý obličej, který jsem vídal tak často.
  
 
71ce403f85_98897372_o2
Krásné myšlenky
Kde autor ubral na ději, přidal na myšlenkách. Některé části knihy jsou opravdu moc pěkně napsány, obsahují pasáže, které nutí člověka přemýšlet nebo si uvědomit nevyřčenou pravdu či jistou skutečnost. Bohužel jsem si je během čtení nezakládala.
 
Člověk může, podle mého mínění, vytvořit postavy jen po důkladném studiu lidí, právě tak, jako může hovořit cizí řečí, jen když se jí napřed důkladně naučil.
 
Čím více věří mladá dívka v dobro, tím snáze se vzdává, ne-li milenci, tedy lásce, neboť je důvěřivá a proto slabá. Získat její lásky je vítězství, jehož může dosáhnout každý pětadvacetiletý muž, kdy ho napadne. A je to pravda právě tak, jako že mladé dívky obklopují dozorem a hradbami. Kláštery nemají dosti vysokých zdí, matky dosti pevných zámků, náboženství dosti velkých povinností, aby udržely všecky ty rozkošné ptáčky v jejich klecích, které se ani nesnaží zasypat květy. Jak asi touží po světě, který před nimi skrývají, jak se asi domnívají, že je svůdný, jak asi naslouchají prvému hlasu, který doléhá k nim přes hradby a vypravuje jim o tajemstvích, a jak žehnají ruce, která první odhalí cípek tajemného závoje!
Ale býti opravdově milován nevěstkou, jest vítězství mnohem nesnadnější. U těchto žen jest duše opotřebována tělem, smysly spálily jejich srdce, hýření otupilo city. Znají odedávna slova, jež jim říkáme a prostředky, kterých užíváme, a láska, kterou vzbuzují, jest u nich na prodej. Milují ze řemesla a ne citem. Jejich výpočty je chrání lépe než matka a klášter pannu. Vymyslily si též slovo rozmar pro lásku nezištnou, jíž si občas dopřávají jako oddechu, omluvy nebo pro útěchu. Podobají se lichvářům, kteří odírají tisíce lidí, a myslí, že se ze všeho toho vykoupí, půjčí-li jednoho dne dvacet franků ubožákovi, umírajícímu hladem, bezúročně a bez potvrzenky.
 
Ženy znají dva způsoby lásky, které mohou vyplývat jeden z druhého. Milují buď srdcem, nebo smysly. Často si zvolí žena milence, poslušná volání svých smyslů, a pozná neočekávaně tajemství lásky duševní - žije pak jen svým srdcem. A mnohdy zase dívka hledá v manželství pouze spojení dvou čistých náklonností a pozná náhle lásku tělesnou,nejenergičtější důsledek nejčistších duševních pocitů.
 
 
 
f881853c79_98897366_o2
Příběhy v příběhu
Hned v první kapitole, kde se vypravěč zmiňuje o tom, že je smutné vidět "zestárlou neřest", je vložen malý příběh o bývalé nevěstce, které zbyla jen dcera - tu dceru vychovávala jen pro svoje vlastní potěšení, aby se o ni starala ve stáří. Když se pak dcera zamilovala a otěhotněla, z žárlivosti a zášti s ohledem na vlastní minulost donutila jít dceru na potrat, na jehož následky zemřela. Tenhle příběh mě naplnil hněvem nad zprzněným štěstím.
 
Dále autor popisuje, proč neodsuzuje nikdy ženy na první pohled. Tohle je dalším důležitým autobiografickým rysem, který poukazuje na to, že vypravěč s hlavním hrdinou sympatizuje. Berte to jako další důkaz o skutečné lásce Alexandra Dumase mladšího k prostitutce, která byla inspirací k napsání tohoto díla.
 
Co je to láska…?
Během čtení tohoto díla jsem jako již obvykle narazila na svůj věčný problém: filozofování nad tím, co je to láska, může-li být láska na první pohled a taková věc. Vy víte, že nevěřím na lásku na první pohled, možná tak akorát touhu či zalíbení (a z toho láska může plynout), ale ne, myslím, že láska vzniká až po mnohem delší době. Kvůli tomu mi v hlavě kníká malý tichý hlásek, který říká, jak se mohl někdo jako Armand zamilovat na první pohled do kurtizány, která si z něj ještě dělala legraci. Pro tentokrát to přejdu s úšklebkem, že láska je prazvláštní věc, a půjdu dál, ale jsem si jistá, že ještě strávím mnoho hodin úvahami na toto téma.
 
Jistý rozbor… no, rozbor… a jisté povídačky
Milostný román s autobiografickými prvky byl nejspíš napsán jako čest jeho skutečné milence, kurtizáně a nevěstce podobné Markétě z příběhu, Marii Duplessis. Dílo bylo později zdramatizováno. Inspiroval se jím například Giuseppe Verdi - opera La traviata.
 
Shrnutí
Smutný a čtivý příběh o velké lásce. Hrdinové si často komplikují všechno, co jde, mají takový pesimistický pohled, řekla bych, nebo možná je to jenom mým přehnaným optimismem. Kniha obsahuje krásné pasáže plné nádherných myšlenek, ale i nepříliš pěkné popisy. K tomu jsem se ale už vyjadřovala výše. Kniha je ukázkou úžasného vypravěčského talentu, a to musím ocenit. Líbila se mi, jsem ráda, že jsem ji četla, ale znovu bych se do toho asi už nepustila. I když… jeden nikdy neví. :)
 
 
dama_s_kameliemi_3D
Hodnocení: 8/10
Autorem recenze je Cleo Kleová, blog autorky najdete zde.
Knihu si můžete koupit zde
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
Aktuality
Recenzní konkurz  na připravovanou novinku Lord John a důvěrná záležitost od Diany Gabaldon
Recenzní konkurz na připravovanou novinku Lord John a důvěrná záležitost od Diany Gabaldon
24. 5. 2017
OD AUTORKY SVĚTOVĚ ÚSPĚŠNÉ ROMÁNOVÉ SÉRIE CIZINKA.
Recenze Tajemství hřbitova Crossbones - Kate RHODES ( Anita Gingerová)
Recenze Tajemství hřbitova Crossbones - Kate RHODES ( Anita Gingerová)
19. 5. 2017
Alice Quentinová by mohla být kladným příkladem pro mnoho žen, určitě by k ní některé vzhlížely.
Recenze Medoda 15/33 - Shannon Kirk (Michaela Rubášová)
Recenze Medoda 15/33 - Shannon Kirk (Michaela Rubášová)
19. 5. 2017
Jsem normální holka, až na to, že můj čelní lalok je asi tak o 101% větší než u vás...
Recenzní konkurz  na připravovanou novinku  Vzestup raketových dívek: Ženy, které nás hnaly kupředu. Od raketových střel k Měsíci a Marsu.
Recenzní konkurz na připravovanou novinku Vzestup raketových dívek: Ženy, které nás hnaly kupředu. Od raketových střel k Měsíci a Marsu.
18. 5. 2017
'Oslnivá kniha. Tyto ženy, matky i milující partnerky, daly dohromady skvělý tým a zapsaly se do historie.
Recenze Nové Pompeje - Daniel Godfrey ( Sabina Poláková)
Recenze Nové Pompeje - Daniel Godfrey ( Sabina Poláková)
16. 5. 2017
Cestování časem se stalo realitou. Tedy ne tak úplně, technologie umožňují jen přenos hmoty z daleké minulosti do současnosti.
Recenze Tajemství hřbitova Crossbones - Kate RHODES (Kateřina Zezulová)
Recenze Tajemství hřbitova Crossbones - Kate RHODES (Kateřina Zezulová)
16. 5. 2017
Autorčina ich-forma je v tomto případě trefa do černého. Můžeme krásně sledovat různorodé psychologické stavy jednotlivých postav a především se seznámíme s vnitřními boji hlavní hrdinky.
Recenze Nejchladnější dívka ve Městě Chladu - Holly Black (Lucie Kalendová)
Recenze Nejchladnější dívka ve Městě Chladu - Holly Black (Lucie Kalendová)
15. 5. 2017
Nemyslím si, že by se dalo s upíry vymyslet něco originálního.Teda. Myslela jsem si to.
highslide