Logo

Recenze Karel Čapek - Dramata(Naďa / Wolf Draven)

13. 1. 2014
capek

V této sbírce Čapkových her se nachází asi ty nejznámější díla, o kterých každý z vás jistě alespoň jednou v životě už slyšel. Jmenovitě jde o Loupežníka, R.U.R., Věc Makropulos, Bílou nemoc a Matku.  Některá jsou neustále i nyní zpracovávána divadelně, zhudebněna či zfilmována.

I já jsem o nich často slýchala, hlavně ve škole ve spojitosti s povinnou četbou a je pravda, že některá z nich mě svým obsahem opravdu velmi zaujala. Dokonce až natolik, že jsem si říkala, že pokud někdy začnu číst povinnou četbu, tak nesmím opomenout knihy jako je právě R.U.R., Bílá nemoc či Matka. Ve sbírce Dramata jsem je dostala naservírované pěkně všechny pohromadě. A ano, i tentokráte bylo čtení příjemným a překvapivým zážitkem.

O jednotlivých hrách toho již bylo napsáno spoustu, takže zmíním o ději jen něco málo. Pokud vás zajímá více, přečtěte si tuto knihu, nebudete litovat.

Loupežník vznikl v roce 1920 a spojuje se s Čapkovým pobytem v Paříži. Několik let ho ještě upravoval, než se ho rozhodl vydat v této verzi, jak ho známe.  Je to dílo humorné a romantické, ale s lehce smutným nádechem. Je zde skvěle vykreslen odvěký střet dvou generací, jejich rozdílný přístup k životu a žebříček hodnot.

Hlavním hrdinou – Loupežníkem – je mladý bezstarostný student, jenž se zamiluje do dívky jménem Mimi, kterou doslova okouzlí. Mimi je ale dcerou mladíkova profesora a ten je samozřejmě striktně proti jejich vztahu. Proto se Loupežník zavře s Mimi v profesorově domě a odmítá kohokoliv vpustit dovnitř. Postarší profesor se svou ženou si sice zavolají na pomoc sousedy, starostu i policii, ale není jim to moc platné. Naopak, lidé začnou s Loupežníkem sympatizovat díky jeho odvážné upřímnosti. Vyvolává v nich vzpomínky na jejich vlastní mládí, sny a touhu po dobrodružství a naplno prožitém životě.

R.U.R. (ROSSUM’S UNIVERSAL ROBOTS) je vedle Války s mloky (recenze) asi nejznámější Čapkovo dílo nejen u nás, ale i v zahraničí. Bylo v něm poprvé použito slovo ROBOT, jenž vymyslel autorům bratr, taktéž spisovatel, Josef Čapek a které se od té doby (1920) začalo používat i mezinárodně a to nejen ve vědeckofantastické literatuře.
Karel Čapek v tomto díle inspirovaném první světovou válkou, varuje před zneužitím vědy a techniky.

Děj se točí kolem vynálezu robotů. V továrně pana Rossuma jsou vyráběni roboti za účelem zbavit lidi těžké práce. Dochází k jejich neustálému zdokonalování. Naopak lidé postupně leniví a degenerují. Roboti si začnou uvědomovat sami sebe, vzbouří se a lidstvo je likvidováno. Robotům ovšem najednou hrozí také zánik, protože nejsou schopni se sami reprodukovat.

Trošku mi tato hra připomínala právě i zmíněnou Válku s mloky, protože i zde roboti (stejně jako mloci) přerostli lidstvu přes hlavu a je tu i podobný tragický, ale přitom otevřený konec s jistým náznakem naděje a prostorem pro čtenářovy vlastní úvahy a myšlenky.

Tímto dílem Čapek položil základy i v dnešní době tak populárních a oblíbených vědeckofantastických knih a filmů s náměty o umělé inteligenci.

Podmětem ke hře Věc Makropulos byla dle autora teorie profesora Mečnikova, o tom, že stárnutí je autointoxikace organismu. Hlavní myšlenkou je zde otázka nesmrtelnosti člověka a jeho práva prodlužovat si uměle život, a zda má vůbec cenu o dlouhověkost usilovat či stát o věčný život. Jestli to více než dar není spíše prokletí a velká nuda. Své o tom ví Emilia Marty neboli Elina Makropulos, které je již 337 let. Je dcerou alchymisty, kterému se podařilo objevit elixír mládí. Je již znuděna životem, přesto se ale bojí zemřít.
A co vy, chtěli byste žít věčně?

Popudem k napsání dramatu Bílá nemoc z roku 1937 byl dle autorových slov „konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur“.

Na světě se objeví nová nemoc postihující starší lidi. A to bez výjimky jak chudé, tak i bohaté či mocné. Na tělech nakažených se vždy objeví jakási bílá necitlivá skvrna. Tato nemoc je smrtelná a neexistuje žádný lék. Na scéně se ovšem objevuje doktor Galén, který vynalezl účinný lék. Nevydá ho ovšem do té doby než se vlády zaváží, že již nebudou válčit.

Bílá nemoc je plná překvapivých zvratů, několika různě se prolínajících dějových linií a vyskytuje se zde poměrně mnoho postav, ale je tak mistrně napsána, že z toho rozhodně nebudete zmateni. A opět zde máme tragický, leč otevřený konec. Autor se snaží poukázat na nesmyslnost války.

Poslední hra Matka z roku 1938 je protiválečné drama o bolestném osudu matky a je vrcholem jeho tvorby. Odehrává se celá v jednom jediném pokoji. Hlavní postavou je zde matka, která se snaží vymluvit svému nejmladšímu a nyní již jedinému synovi Tonimu, aby odešel bojovat do války.
Označila bych tuto hru jako nejpůsobivější a nejsilnější ze všech v této sbírce. Je zde umně vykreslen střet mužského a ženského pohledu na svět.

Kniha, ač má 360 stran, se četla velmi dobře a překvapivě rychle (hlavně díky krátkým dialogům). Místy se opět prokázal autorův osobitý humor i jeho vytříbený a pestrý jazyk. Každá z her zavdává spoustu témat k přemýšlení a možná vás znepokojí i překvapí svou nadčasovostí. Karel Čapek prostě umí na své čtenáře zapůsobit.

Tuto knihu bych doporučila úplně všem bez rozdílu, hlavně těm, kteří se nad četbou rádi zamýšlí.  Pokud jste navíc fanoušky sci-fi, tak dílo R.U.R. je pro vás naprostou nutností!

Autorem recenze je Naďa/Wolf Draven, blog autorky najdete zde.
Knihu si můžete koupit zde.
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide