Logo

Recenze Karel Čapek - R.U.R.(Věra Škodová)

24. 1. 2014
rur4

První dojmy z obálky:

Co jsem se tak dívala na obálky jednotlivých edic, musím říct, že u mě opět zvítězila Omega, ačkoliv ani tato nevypadala nijak zle. A i když nemůžu tvrdit, že jsem z této obálky nějak extrémně nadšená, nemůžu popřít, že se mi líbí. Proto palec nahoru.

Nevím, jestli jsem o R.U.R. slyšela nejdřív od rodičů nebo od učitelů, jedno je ale jasné. O knize jsem věděla už nějakou dobu. Když se to tak vezme, není to nic zvláštního – Karel Čapek se proslavil nejen u nás, ale i v cizině, a to nejen svými knihami. Česká republika je velmi malá země a pomyšlení, že právě od nás pochází slovo robot je (alespoň pro mě) trochu divné. Když se to tak ale vezme, smysl to dává – jdeme do „roboty“ nebo jdeme „robotovat“.

Zkrátka a dobře, Čapek má ode mě úctu. A to už vlastně od útlého věku, kdy jsem přečetla Dášeňku. Což mi připomíná, že se budu muset zase prohrabat rodinnou knihovnou a najít tu maličkou knížečku, co zaujala i dítě, které nečetlo skoro nic jiného než Disneyovky… Ale zpět k R.U.R..

Absolutně mě překvapilo, že se jedná o divadelní hru. Vážně, po celou tu dobu, co jsem na R.U.R. nechtěně narážela jsem žila v domnění, že se jedná o tlustou nudnou bichli. Ale to jsem si myslela vlastně téměř o všem.

 

rur1

Teď když mám knihu přečtenou, nestačím žasnout. Moc se mi líbila hlavní myšlenka – co dělá člověka člověkem i to, jak geniálně Čapek předběhl svou dobu. Třeba scéna kde se popisuje, jak se nerodí děti kvůli vysoké pohodlnosti. Trklo mě to, když mi někdo řekl, že se v Japonsku na rozdíl od ostatních zemí děti už příliš nerodí. Proč asi? Nebo lidstvo obecně – za pohodlím se budeme hnát tak dlouho, až nás to zabije. Nemůžu než souhlasit, všimněte si, jak se stresujeme, nakládáme si toho na sebe čím dál tím víc a to je proto, abychom se měli lépe. A přitom jsme čím dál tím víc nešťastnější a nešťastnější. A to žil Karel Čapek v době, kdy to s námi nebylo tak hrozné.

Co se týče stylu psaní autora, ten snad není ani třeba příliš rozmazávat. Já se ale přesto zmíním, protože mě občas trochu vylekal. Jak by také ne, když je v textu najednou tolik nespisovných slov, až se vám z nich točí hlava. Ale ne. Tak hrozné to nebylo. Přinejmenším to nepůsobilo tak strojeně jako u některých knih, které jsem četla. Naopak mi to sem tam přišlo i k duhu. Zejména pak u služky Heleny, která tak působila neskutečně venkovským dojmem. Což mě přivádí k charakteru jednotlivých postav. Moc se mi líbilo, že si Čapek dal záležet na rozdílném chování jednotlivých osob. Tím míním jejich vyjadřování, které se dalo pokaždé odlišit od ostatních – možná právě proto jsem se ani nezdržovala jmény postav, která byla napsána před jejich dialogy a přeskočila hned k větám. A vzhledem k tomu, kolik postav v jednom dialogu hned bylo, se jednalo o úctyhodný výkon.

Co mě naopak zklamalo, byly občas nelogické posunky příběhu. Příkladem může jít scéna, kdy Helena uhrane absolutně všechny muže v místnosti, kteří jí po pár minutách známosti jeden po druhém chtějí předložit nabídku k sňatku. A ještě více nelogické bylo, když jednu z těch nabídek Helena vyslyšela. Ostatně právě proto jsem si kolikrát uvědomovala až přílišnou nereálnost běžných životních situací, které mi trochu zkazily výsledný dojem z knihy.

Vzhledem k občasné nelogičnosti R.U.R. nehodnotím plným počtem bodů – když ale pohlédnu na výsledné dílo, musím říct, že se mi kniha vážně líbila. Nehledě na to, že už konečně vím, odkud pochází slovo Robot (které jen tak mimochodem vymyslel Josef Čapek, bratr Karla Čapka, který jej poté přenesl na papír). Závěrem bych snad jen chtěla říct, že bych si moc přála vidět R.U.R. v divadle. Můj zážitek by byl tak kompletní.

rur_3D
Hodnocení: 8/10
Autorem recenze je Věra Škodová, blog autorky najdete zde.
Knihu si můžete koupit zde
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide