Logo

Recenze Kytice - Karel Jaromír Erben (Jana Marie Chaloupková)

1. 1. 2015
kytice_3D
Má minulá recenze se týkala Máje od Karla Hynka Máchy, proto tuto chci začít menším srovnáním. Erbenovi hrdinové, všichni do jednoho, se od těch Máchových významně liší a není to jen rozdílem ve věku autorů, v jejich chápání doby či stylu psaní. Máchovi hrdinové viní společnost za to, co se jim stalo. To je první, co jim přijde na mysl. Erbenovi, oproti tomu, každý trest společnosti či nadpřirozena za to, co udělali, přijímají jako samozřejmost. Přijímají svou vinu. Kytice je mi tím neskutečně sympatická, ačkoli jinak není zrovna předobrazem mého vkusu.
 
Kytice je souborem balad svazujících do veršů a rýmů témata lidové slovesnosti. Erben oživoval národní pověsti, pohádky, mýty a legendy... Kdo ví, zda by se některé z nich dochovaly alespoň v této podobě, kdyby to nedělal? V tomto ohledu balady přináší zároveň náhled na to, jak uvažovali naši předci. Čeho si cenili natolik, že to uvedli jako ponaučení v příběhu dostatečně zajímavém pro svázání do Kytice? Správným pohledem je možné číst mezi řádky a najít tam tehdejšího člověka a co více - tehdejšího "čecha". Jeho morálku, osud a duši v rámci každodenního života.
 
Výhodou je lehkost čtení. Všechny balady jsou díky rýmování a rytmizaci vhodné pro recitace, velmi dobře se pamatují. I někdo, kdo nemá básně rád, zde jasně uvidí a rozpozná systém a při hlasitém čtení je doslova násilně naveden na správnou cestu intonace. Básnické prostředky od zvukomalby až po personifikace jsou už jen třešničkou na dortu.
 
Nejvíc podle mě Kytici škodí i pomáhá povinná četba. Sama jsem si k ní nikdy (ani po tolikátém čtení s tak krásným výtiskem v rukou) nedokázala najít cestu. Nedokážu si ji řádně vychutnat. Ostatně kdo z vás si kdy vychutnal knihu, ke které byl donucen? A povinná četba nás určitým způsobem nutí číst, ať chceme, či ne. Pokud si Kytici přečte člověk, který ji číst nechtěl a musí se ještě k tomu naučit dejme tomu Polednici, není tu příliš velká pravděpodobnost, že si ji oblíbí. Pokud ale Kytici vezme do ruky dospělý, který nalézá v poezii zalíbení, věřím, že na ni bude ještě dlouho vzpomínat v dobrém.
 
Čtěme nesmrtelnou Kytici! Ale nečtěme ji proto, že nám to někdo přikázal.
Ukázka z Lilie:
 
Neminul ještě ani rok a den,
hrob její drobným vřesem povlečen;
nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný květe květ.
 
Lilie bílá - kdo ji uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná - kdo ji pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil.
 
Hodnocení: 10/10
 
I tady je značně těžké hodnotit. Ani významný kritik, natož amatér, by to při udělování "hvězdiček" za toto dílo jednoduché. Kytice navíc nikdy nebyla zrovna mým šálkem kávy. Nic to ale nemění na tom, že je dílem mistra. Mistrovsky napsaná, geniálně zamýšlená. Kytice je cenným pokladem literárního světa, která by nikomu neměla chybět v knihovničce.
 
Zajímavosti:
Film už jsem zmiňovala. Kytice navíc ovládla i divadlo. Tentokrát bych ale chtěla představit jednu typickou vlastnost českého humoru a to schopnost vkusně i nevkusně zparodovat prakticky cokoli. A parodie paradoxně mají schopnost nalákat nás na původní dílo. A zde je jedna, která bohužel koluje po internetu beze zdroje. Pro skromné potřeby tohoto článku jsem si ji dovolila o něco zkrátit.
 
Aneb Polednice trochu jinak:
 
U tabule díte stálo,
z plna hrdla... mlčelo.
Bodejž bys jen trochu málo
z učebnice vědělo!

A zas do hrozného křiku -
"I bodejž tě sršeň sám -
že na tebe, nezbedníku,
ředitele zavolám?"

"Pojď si pro něj, řediteli,
pojď, vem si ho, zlostníka!"
A teď všichni uviděli,
jak kdos dveře odmyká.

Dlouhé nohy, dlouhé ruce,
černý vous - jak velitel,
vchází do dveří tak prudce.
Je to sám pan ředitel!

Už vztahuje k němu ruku,
už je konec dětským hrám.
Teď dostaneš, hloupý kluku,
pětku velkou jako trám.

V mdlobách matka doma leží,
na ňadrech má žákovskou,
táta ke klukovi běží,
by ho ztrestal rákoskou.
kytice
Autorkou recenze je Jana Marie Chaloupková
Knihu zakoupíte ZDE
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide