Logo

Recenze Máj - Karel Hynek Mácha (Jana Marie Chaloupková)

1. 1. 2015
maj_3D
Autor:
Autor Máje byl skutečným hrdinou romantismu po celý život. Jako mělo Rusko Evžena Oněgina, my měli Karla Hynka Máchu. A dokonce reálného! Co mu to dodává na zajímavosti, to mu to ubralo na štěstí. Mácha zemřel v den vlastní svatby. A nakonec ještě dešifrovali a vydali jeho milostný deník! Ale vezměme to hezky popřádku.
 
K. H. Mácha se narodil v Praze 16. listopadu 1810 na Malé Straně, kde bydlel v domě u Bílého orla. Můžete si ho představit jako tmavovlasého muže průměrné postavy s vysokým čelem a podlouhlým obličejem. I jeho oči byly údajně tmavé (i když jiné zdroje uvádí modré). Jak vypadal nevíme přesně - dochoval se sice jeho autoportrét, ale těžko říct, jak moc je přesný. Veškeré další pokusy o ztvárnění jeho osoby byly nejistou snahou jeho přátel. Byl všetranně nadaný, hrál na kytaru, plynule mluvil německy (první básně psal v němčině), kreslil a k tomu všemu vynikal v matematice. Říká se o něm, že byl podivín a samotář s jizvou pod pravým okem. A přesto se stal ikonou romantismu (jeden svůj pokoj prý pojmenoval: chmurná komnata), byl vášnivým cestovatelem (došel pěšky až do Itálie) a nejen to - v jeho deníku převládají erotické pasáže. Měl mírně sadomasochistické sklony. Překvapení, že? Jeho celoživotní láska, kterou prý někdy bil, má na hrobě nápis: "Máchova Lori." Zdá se ale, že nakonec nebyl z možnosti svatby s ní nadšený, když otěhotněla. Kdo ví? Fanoušky American Horror Story (obzvláště Freak Show) pak potěší informace, že jeho mladší bratr Michal měl srostlé čtyři prsty.
 
Jeho smrt byla vlastně trochu ironická. Hasil požár a přitom dostal žízeň. Napil se splaškové vody. Údajně dostal choleru nebo salmoneózu, přestože v jeho úmrtním listu stojí, že zemřel na zápal plic. Přesnou příčinu úmrtí se už asi nedozvíme. Byl pochován v den, na který byla naplánovaná jeho svatba s Lori. Svého syna nikdy neviděl. Na jeho pohřbu v Litoměřicích pak nebyl nikdo jiný než jeho bratr. Jeho ostatky byly později převezeny do Prahy.
 
Dokázal by dnes někdo napsat báseň takového formátu? A pokud ano, dosáhla by takové popularity?
Recenze:
 
První vydání této básně spatřilo světlo světa v roce 1836 a nebylo společností přijato. Možná proto může být dnes tolik ceněné a neskončilo zapomenuto jako mnoho dalších. Máji se ale nedá upřít jeho hravost, formální, snad až upjatá, dokonalost několika veršů se mísí s jemným, vásnivým popisem přírody a tragikomikou lásky. Otcovražda, hlavní hrdina loupežník a v tom všem schovaná kritika soudobé společnosti. Kdo by byl vzal takovou báseň nastavenou jako zrcadlo největším prohřeškům vlastního světa na milost? A kdo by ji nemiloval o několik generací později, s možností pohlédnout do učebnice a ujistit se, že básník dobře vyjádřil, co bylo třeba. Příběh zde stojí až na druhém místě. Na duhovém pozadí přírody, filosofické reflexe a myšlenek samotného čtenáře.
 
Sám autor se na konci "příběhu" vrací na místo činu a snad v aluzi na Hamleta se seznamuje s Vilémovou lebkou. S jeho kostmi vpletenými do kola. A atmosféru toho místa dokresluje dokonalost přírody, ne temno skloubená s depresí. Příroda jde dál. V duté lebce zpívá vítr a básník dumá nad životem. Takové už je kouzlo romantismu. Představíme si romantiku a lásku a přitom by v krutosti mohl romantismus lehce zápasit i se samotnou dekadencí, ačkoli s ní nemá nic společného - vždyť dobře popsané utrpení duše související s lhostejností zdánlivě neměnné přírody je mnohdy nepříjemnější a bolestivější než dekadentní popis smrti. Témat je tu mnoho. Kromě těch "romantických" zde objevujeme i určitý závan vlastenectví, ale ne vůči státu, nýbrž vůči matce Zemi a setkáváme se s prazvláštními duchy.
 
Na co se musí dnešní čtenář připravit je volba slov. Některé archaismy jsou pro nás sice srozumitelné, ale zvláštní. Není třeba se zaseknout u čtení. Je třeba se vžít do autora, pro kterého byly tyto formulace součástí pořádku. Nepsal je proto, aby se u nich lidé zastavili a divili se, proč "anjel" místo "anděla." Zároveň se zde setkáváme i s hovorovou mluvou - sotva si jí všimneme. Vše se vkusně proplétá a mizí v rýmech. Máj je navíc první básní, kterou čtu a ve které mi monology naprosto zapadají do básně. A co teprve nádherně gradující I. intermezzo!
 
Básníkům, recitátorům a čtenářům básní Mácha nabízí nespočet metafor, apostrof, epitetonů, inverzí, přenádherných oxymorónů a dalších tropů a figur. Objevuje se zde zvukomalba eufemistická i kakofonická, jazykové prostředky plně odpovídají části díla, ve které se nacházejí. Snad jediná část, která mi příliš nevoněla, byly dlouhé verše u popisů přírody ke konci knihy. Právě dlouhé verše jsou charakteristické pro nevázané, volné básně, jelikož je těžké je vázat v rýmech. Tuto problematiku ale mistr básník zvládl bravurně a plynule pokračoval, dokud jsem se zase plně nezačetla. Byla to jen chvíle. Vždyť Máj je tak krátký!
 
Myslíte, že nejpříjemnější zážitky vám přinesou dlouhé knihy? Mně se zdá, že i takhle krátká s nimi může zápasit, přestože je možné, že si nakonec nejvíce zapamatujete pocit, ne děj. Ten je příliš dobře schovaný.
Ukázka:
 
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.
 
Hodnocení: 10/10
 
Máj je knihou svádějící k recitaci, k hlasité četbě. Přestože ho můžete číst potichu, nikdy nedosáhnete toho požitku jako když si ho předčítáte nahlas. Stačí tiše. Rty vám samy od sebe šeptají jednotlivá slova a ta gradují v pasážích Viléma a tiší se pro intermezza. Samozřejmě je těžké hodnotit takovou knihu objektivně a to už z ohledu k její největší výhodě a nevýhodě zároveň. Máj je povinnou četbou snad na každé škole a pro studenty je výhodný už tím, že je přímo rájem pro básnické prostředky, nepříliš těžký k porozumění (alespoň základnímu). Dalo by se říct, že je těžké na něm u maturity něco pokazit. Pak tu ale vyvstává otázka, proč je tohle nevýhodou? Inu, když člověk čte takovou knihu kvůli komukoli jinému než sám sobě, kvůli čemukoli jinému než vlastní vášni pro poezii, nikdy podle mě nemůže dosáhnout správného efektu, vcítit se do básníka i básně a ocenit tuto knihu tak, jak si to zaslouží.
 
Zajímavosti:
Filmové zpracování:
Máj se dočkal filmového zpracování v roce 2008. Na ČSFD má hodnocení 41% a ani tamní komentáře mu příliš nepřidávají. F. A. Brabec, režisér filmu, ale předtím ztvárnil podobným způsobem i Kytici (K. J. Erben), která měla na české poměry významný úspěch. Není tedy třeba film hned zatracovat. Pro nenáročné diváky nebude úplným zklamáním. Pro milovníky Máchovy poezie si ho ale doporučit netroufám. Pro vlastní názor se stačí podívat na trailer nebo si pustit doprovodnou písničku od Support Lesbiens.
máj
Autorem recenze je Jana Marie Chaloupková
Knihu zakoupíte ZDE
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
Aktuality
Recenze Maskované město - Genevieve Cogman (Kristýna Bednářová)
Recenze Maskované město - Genevieve Cogman (Kristýna Bednářová)
14. 12. 2017
Série Neviditelná knihovna se rozšiřuje o další fantasy příběh, který tentokrát otevře brány do luxusních neuvěřitelných světů, vystavěných na základě tužeb a myšlenek svých jednotlivých vládců.
Recenze Jak se točí Cizinka - Tara Bennet (Sabina Novotná)
Recenze Jak se točí Cizinka - Tara Bennet (Sabina Novotná)
14. 12. 2017
Dnes mám pro vás jednu speciální recenzi - nejedná se o klasickou beletrii, ale o knihu, která je proměně knihy v seriál. Jak už asi všichni víte, miluji sérii Cizinka - nejen seriál ale hlavně její knižní předlohu.
Recenze Blízko obzoru - Jessica Koch (Ivona Šabíková - Chensie)
Recenze Blízko obzoru - Jessica Koch (Ivona Šabíková - Chensie)
13. 12. 2017
Ať už čekáte cokoliv, tak určitě ne natolik výrazné dílo podle skutečnosti, které vás osloví a změní vám život nebo alespoň pohled na něj. Zamilujete se, budete brečet a smát se.
Recenze Zimní lidé - Jennifer McMahon (Jana Čaňková)
Recenze Zimní lidé - Jennifer McMahon (Jana Čaňková)
13. 12. 2017
Když přišla Sára Harrissonová Sheaová jednoho lednového dne roku 1908 o dcerku Gertie, všichni si mysleli, že se zbláznila, když začala tvrdit manželovi, že se Gertie vrátila…
Recenze Blízko obzoru - Jessica Koch (Jana Parýzková)
Recenze Blízko obzoru - Jessica Koch (Jana Parýzková)
12. 12. 2017
Nebudu vypisovat komu bych knihu doporučila, protože mám v plánu ji doporučovat na každém kroku, tento příběh nenechá nikoho chladným. Život opravdu není spravedlivý a já jsem ráda, že jsem dostala možnost si toto dílo přečíst. Myslím, že tento příběh v sobě budu mít opravdu dlouho.
Recenze Nežádejte o milost - Martin Österdahl (Ivana Vostřelová (Nedošínská)
Recenze Nežádejte o milost - Martin Österdahl (Ivana Vostřelová (Nedošínská)
12. 12. 2017
Hlavním hrdinou je Max Anger. Jde o člověka, který prošel tvrdým vojenským výcvikem, má železnou vůli a rozhodně se jen tak něčeho nelekne a nikdy se nevzdává bez boje.
Recenze Mořeplavec - Diana Gabaldon (Kateřina Miklíková)
Recenze Mořeplavec - Diana Gabaldon (Kateřina Miklíková)
11. 12. 2017
Od chvíle, kdy se na kopci Craigh na Dun Jamie a Claire museli rozloučit před blížící se bitvou u Cullodenu, uplynulo již dvacet let. Claire prošla kameny zpět do své doby, kde vychovává Jamieho dceru Brianu a Jamie odešel zemřít do bitvy, o které věděl, že je předem prohraná…
highslide