Logo

Recenze Miláček - Guy de Maupassant (Jana Berenika Chaloupková)

1. 3. 2015
milacek_3D
Recenze:
 
Miláček pro mě byl první knížkou z pera naturalisty Guy de Maupassanta. A přestože učitelé mnohdy prezentují toto literární období a jeho autory jako 50 odstínů alkoholismu, sexu a lidských orgánů, skutečnost není tak černobílá. Samozřejmě to není Zola. Je třeba si uvědomit rozdíl v době a jejím chápání určitých (nejen sexuálních) témat v literatuře.Pokud čekáte dílo "těžkého kalibru," Miláček vás jemností svých náznaků a jejich přijatelností pro dnešní čtenáře zklame. V opačném případě směle čtěte dál a bude vás čekat mistrovské dílo!
 
Od začátku jsem si nemohla pomoct a měla jsem Georgese ráda. Vzhledem k jeho přelétavé, těkavé povaze to považuji především za umění autora zmanipulovat čtenáře. Ale pojďme k dílu. Podvědomě jsem čekala, jak vznikne ona přezdívka pro hlavního hrdinu, kde se asi poprvé objeví Miláček... Vyvedu vás z omylu, ve skutečnosti ho tak prvně nazve malé, nevinné děvče. Až poté se to uchytilo u všech od milenek až po nadřízené. Roztomilé, že?
 
Během čtení jsem si nejvíc užívala vkusně vložené filozofie. Nenásilné myšlenky se lehce vpíjely do stránek a vy jste je mohli vstřebat, aniž byste si vlastně všimli jejich hloubky. Ale mohli jste se nad nimi i zamyslet a probírat se jimi celé hodiny. Kolik skvělých námětů k diskuzi tahle knížka vlastně dává! Některé jsou klasické - život, smrt, osud a tak dále, jiné přicházejí s nevšední myšlenkou - politika tenkrát a dnes. To pro mě bylo překvapením. Snad každá věta, která v Miláčkovi padla o politice a jejích představitelích, by se dala aplikovat na tu dnešní, na tu naši.
 
"Kde vyčenichali tyhle vzácné literární zjevy?"
 
"Buržoazní povýšenci rádi sbírají odpadky aristokracie."
 
Negativem, které jde ale jen těžko změnit, pro mě byla francouzská jména. Nemám ráda, když neumím hlavního hrdinu správně oslovit. Bohužel, tohle je hlavně vinou absence francouzštiny v mých osnovách. Naopak na postavách oceňuji skvěle vykreslené charakteristické rysy a jejich psychologický vývoj. Obzvláště ve vztazích se Maupassant ukázal skutečným mistrem. Ostatně na tom postavil celou hlavní postavu a vy jste mu to celou dobu zkrátka museli věřit.
 
Co ale nelze nevytknout jsou některé nevysvětlené pojmy. Porozumíte jim, když dočtete daný odstavec a dáte si dohromady všechna fakta, ale vysvětlení navíc by jim neuškodilo, například když někdo "přinese modrou" a vy můžete jen hádat, co to znamená. Fanoušky Tolkiena pak potěší novináři často propagovaná hra bilboquet. Doteď jsem nepochopila její účel, ale už podle jména vypadá skutečně zábavně.
 
Našla bych i další pozitiva. Mohlo by mezi ně patřit například i spontánní hodnocení žen. Miláček křehkým stvořením sice občas řádně zatápí, ale zároveň oceňuje jejich přirozenou krásu. Nehledá štíhlé, bezchybné ideály (naší doby). Hledá skutečnou ženskou krásu. (A k tomu patří i mistrovská přirovnání naplňující celou knihu.) Na každé ženě umí najít něco krásného a neodolatelného, co ho přitahuje. Jedna je roztomilá, jiná vyzrálá a další rozkošně hravá. Nezáleží na tom, jakou má postavu nebo jak dlouhé má vlasy. Ženy jsou krásné, mají být milované a to především kvůli jiným vlastnostem než těm fyzicky nejpomíjivějším. A dokonce i feministky by si přes to nadsazení postavy mužského pohlaví přišly na své. Lépe než Miláček sám koneckonců po celou dobu píše žena, ačkoli znevýhodněná dobou.
 
Nenechte se odrazit pomalým rozjezdem. Všichni jsme přece začínali jednotlivými kroky.
A Miláček se nikdy nespokojí s tím, co má.
 
Hodnocení: 4/5
Autorem recenze je: Jana Berenika Chaloupková
Knihu zakoupíte zde
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide