Logo

Recenze Mise Saturn - J. Sandford,Ctein (Dušáková Kateřina)

12. 5. 2018
Mise_Saturn_3D
Očekávání:
 
Říkala jsem již v úvodu – ráda bych střídala žánry. Sci-fi je něco, čemu úplně neholduji, ale tady mě zaujal námět, tak jsem zkusila štěstí v konkurzu a kniha je tu! A protože čtete recenzi, je už i přečtená. Očekávání proto byla… hlavně čtivost. Neb se trápit sedm set stran s něčím, co bude hlavně technické, by bylo na blázinec.
 
Skutečnost:
 
A co když nejsem fanoušek Marťana? Dobře, nebudu rýpat. Marťana jsem neviděla a ani nečetla. Nepociťuji, že by mě to v případě Mise Saturn jakkoli limitovalo. To na okraj pro případ, že má někdo obavy, že je zmíněná kniha nutnost – není.
 
„…Martinez nebyl vědec. Zabýval se mechanikou a elektronikou, trochu svařoval, hodně lepil, občas zapojoval trubky a pak zase lepil. Měl titul z elektromechanického inženýrství, ale někdy si říkal, že měl radši vystudovat lepidla…“
 
Ukazuje se jako dobrý záměr nemít skoro žádná očekávání. Je proto možné, že Mise Saturn nasadila pro sci-fi laťku a musím říct… zatraceně vysoko. Máte-li obavy z přehršle technických věcí, ve kterých se nevyznáte a nebudete jim rozumět, zapomeňte. I já se bála a zbytečně. Příběh se odehrává v roce 2066, ani extra daleko, ovšem ani blízko. Tolik věcí se může změnit, a pokud znáte na příklad Star Trek (spíš seriál než filmy) hodně vám to co do představivosti pomůže. Alespoň v mém případě to tak bylo. Ano, jsou věci, které jsem měla nutkání si vygooglit, zda si je představuji správně, ale rozhodla jsem se spoléhat na svou fantazii a nechat se vést autory.
 
„…“Vy byste byla klidná, kdybyste byla v mé kůži?“ zeptala se Beca.
„Nevím přesně, co máte za kůži,“ řekla Marsdenová. Místností směrem k nim kráčel nějaký důstojník od námořnictva a ona tiše dodala: „Ale jestli jde tenhle chlap pro vás, tak by moje odpověď zněla Ne.“…“
 
Ti rozehráli velmi příjemný a čtivý závod o „dobytí“ Saturnu. Politický podtext, realističnost a dialogy… bezchybné. Možná ke konci poněkud ustoupil vývoj postav ději na pozadí, ale to není nic, co by stálo za velkou výtku. Smála jsem se, fandila, trnula, brečela, a protože nemůžu a nechci spoilerovat, nebudu mluvit konkrétně. Tuto knihu vystihuje jedno slovo – komplexní. Zážitek se vším všudy. Dobrodružná cesta za mimozemšťany opředená napětím, dialogy, mnoha neznámými, skvělým pojetím i překladem. Nemám, co vytknout. Stranu za stranou hltáte příběh, aniž by se objevil jediný náznak – kam to celé směřuje. Vyjma skutečnosti, že k Saturnu, což vám prozradil název i anotace.
„…Beca slyšela, že je Santerosová prchlivá. Tohle byla jen malá ukázka. Ale od chvíle, co byla malá, tlustá blonďatá holka, nesnášela, když se do ní někdo navážel. Teď, když byla malá, tlustá, blonďatá žena, se jí to nelíbilo o nic víc…“
 
Opravdu mi nezbývá, než udělit pět z pěti a děkovat za tak krásnou knihu. Nejen vizuálně co do obalu, přebalu a podobně. Ale zejména co do čtivosti. Našla jsem si své oblíbence i ty, kterým jsem zrovna dvakrát nefandila. Moje fantazie si užila z plna hrdla. Smála jsem se u některých hlodů, zatajovala dech, když šlo do tuhého. Můžete od knihy chtít víc? Osobně myslím, že nikoli. Všechny superlativy, které kdy kde zazněly? Tak s těmi rozhodně a bez váhání souhlasím. Ohromující! Děkuji, protože rozhodně je za co!
 
PS: Jestli vás odrazuje takřka sedm set stran, nebojte se a zkuste. Kapitoly mají rozumnou délku. A kdo říká, že musíte knihu zhltnout za večer? I dva tři týdny jsou v pořádku a klidně i déle.
 
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide