Logo

Recenze Poslední dívka - Riley Sager (Anita Gingerová)

6. 11. 2017
Posledni_divka_3D
Na pulty knihkupectví se stále hrnou nové a nové thrillery, které můžeme zařadit do škatulky ke knihám jako Zmizelá
Dívka ve vlaku,Do vody, Snaž se nedýchat 
nebo Se záští. Dalším adeptem z tohoto velmi oblíbeného čteného žánru je Poslední dívka, kterou nakladatelství Omega vydává již tento týden. A já mám tu výhodu, že už jsem si Poslední dívku mohla přečíst a vím, jaký příběh se pod obálkou ukrývá. 
 
 
"Les měl drápy a zuby.
Všechny ty skály, trny a větve útočily na Quincy, která s křikem běžela lesem. Nepřestávala běžet, když se jí kamínky zabodávaly do bosých nohou ani když ji větev tenká jako bič švihla do tváře a po líci jí začal stékat pramínek krve..."
(úryvek z knihy str. 5)
 
Tyto věty uvítají čtenáře do příběhu Poslední dívky a okamžitě nabudí temnou pošmurnou atmosféru, během které je rád, že sedí v teple svého křesla a neprožívá hrůzu, jenž pohání mladou dívku Quincy ke zběsilému běhu po nočním lese. Běhu o život. Jelikož to sama anotace prozradila, mohu s klidem v duši říct, že se Quincy její závod v lesním porostu, který absolvovala bosá, pobodaná a s šaty obarvenými rudou krví, vydařil. Našla záchranu v podobně sympatického přitažlivého policisty. To on ji zachránil. On je tady pro Quincy i po deseti letech. Je to její symbol nového života po Pine Cottage, stejně jako mají své věrné ochránce i ostatní Poslední dívky
 
Ocitáme se v ději o deset let později od oné tragické brutální události, která se odehrála v chatě uprostřed lesa a nepřežil ji nikdo jiný kromě Quincy. Hlavní hrdinka má svůj pečící blog na internetové stránce, žije v krásném bytě s dokonalým přítelem právníkem Jeffem, kterého by si okamžitě vzala, jen aby ji už pořádal o ruku. Vše se zdá být běžné a v pořádku, dokud o svůj život nepřijde první Poslední dívka Lisa. Tragická událost? Proč se tedy vzápětí objeví na prahu Quincina bytu druhá Poslední dívka Sam, která ještě nedávno žila v postranní a nikdo o ní nic nevěděl. Znovu se v novinových redakcí zvedá prach a první stránky bulvárů zaplňují fotky Posledních dívek. Rány jsou opět otevřené a každý si chce v hnisající díře pootočit nožem...
 
"On je zde také. Jeho snímek je ve zvláštním okénku hned vedle mého. Tu tvář jsem neviděla deset let. Od té doby jsem na ni nehleděla. Zavírám oči, ale je příliš pozdě. Ten prostý pohled něco provedl v mých útrobách nedaleko od místa, kam vnikl jeho nůž. V hrdle mi zachrčí. Následuje chorobný třes a něco černého, žlučovitého a hustého se zvedá z mého nitra vzhůru."
(úryvek z knihy str. 131)
 
Kniha Poslední dívka mi svou tématikou připomněla knihu Se záští, kterou jsem nedávno přečetla. I zde hlavní hrdinka zapomněla, resp. podvědomě vytěsnila, část svého života. Bude nucena si na vše vzpomenout? Mezi přítomností, která je vyprávěná ich-formou, tedy Quincy, se objevují kapitoly, jenž čtenáři pomalinku prozrazují a odkrývají osudný den v Pine Cottage. Autorka si s prolínáním těchto kapitol dala opravdu záležet a díky tomu má kniha spád a nutí čtenáře pokračovat v otáčení stránek. Může se zdát, že je příběh příliš popisující a zaseknutý na jednom místě, nějaké pasáže se dokonce i opakují a nemuselo by být na škodu, kdyby se pár odstavců odmazalo. I přesto mě kniha pohltila a přistihla mě při mém poněkud bláznivém lovení pachatele. Riley Sager si se čtenářem skvěle pohrává a natahuje jeho nervy až do stavu, který se hodně blíží výbuchu. Vodítek je nespočet, nevíte na koho profil pachatele sedí nejlépe a trošku doufáte, že přijde úplně někdo jiný, kdo měl náhodou cestu kolem Pine Cottage a byl strůjcem brutální vraždy několika studentů. 
 
poslední dívka
Čtení Poslední dívky mě moc bavilo, bylo to napínavé, trošku psychologické, zvrácené i brutální. Třetí třetinu knihu jsem musela prolistovat naráz, protože odložit tak bohatý konec nešlo. V příběhu se vyskytuje hned několik variant, jakými by mohla kniha skončit a já jsem chtěla zjistit co nejdřív, jaká je správná. Poslední stránky knihy jsou příjemně šokující a čtenář během nich získává rozuzlení a vysvětlení spousty odboček, se kterými se v předchozích stránkách setkal. Možná se toho na konci knihy odehrává strašně moc a je těžší, dát si vše dohromady s informacemi, jenž doposud čtenář má, ale určitě je to právě ten důvod, proč po Poslední dívce sáhnout a přečíst si jí. Svým tajemstvím a vytěsněnou vzpomínkou na onen den je Poslední dívka jedinečná a jiná než ostatní knihy, ke kterým jsem jí na začátku recenze přirovnala. A to i přesto, že mi hlavní hrdinka Quincy vůbec nepřirostla k srdci a působila na mě nesympaticky, naivně a hloupě. Když se zamyslím i nad ostatními postavami, tak ani pořádně nevím, jaká byla mou nejoblíbenější. Jeden tip bych měla, ale ten nemohu prozradit...
 
"...Moje ložnice. U dveří zaváhám, nejsem ochotna vstoupit. Nechci si připomínat co jsem tam dělala. S Ním. A co jsem dělala potom. Šla jsem jako šílená do lesa. Svírala jsem v ruce nůž. Nechala jsem ho tam, jakmile jsem se vzpamatovala. Prakticky jsem ho vložila Jemu do rukou. Všechno to byla moje chyba..."
(úryvek z knihy str. 370)
 
 
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide