Logo

Recenze To chce zloděje - Kay Hooper (Hana Láryšová)

10. 11. 2016
to chce zloděje
Jennifer je mladá samostatná žena, která v lásce i životě raději hraje na jistotu. Zvlášť poté, co její otec prohrál rodinné jmění v pokeru. Živí sebe i matku a v tajnosti spřádá plány, jak se pomstít tomu, který ji připravil o domov. Potom ale pozná Danea, tajemného přitažlivého profesionálního hráče pokeru z Miami, který zosobňuje všechno, čeho se v životě bojí a čemu nedůvěřuje. Všechny jistoty jsou ty tam a Jennfer se musí rozhodnout, jestli chce dál žít ve vyježděných kolejích, nebo se po hlav vrhnout do dobrodružství. Dane, opředený tajemstvím, by jí mohl pomoci v jejích plánech na pomstu. Jennifer se ocitá obklíčená tajnými službami a padělateli peněz a pochopí, že někdy to chce zloděje, aby se váš život začal ubírat správným směrem.
 
„Podvazky. Takové ty sexy věcičky z dávných dob – aby dámám nesjížděly punčochy? Nosily se, než nějaký totální imbecil vynalezl punčochové kalhoty.“
 
Podle anotace jsem očekávala něco trošku jiného. Jedná se o trošku červenější knihovnu, než ke které většinou tíhnu. Ale očividně mi příběh zrovna sedl. Potřebovala jsem trochu vypnout a věřit ve šťastné konce (tento týden v mých oblíbených seriálech lidi rozešli, uspali kletbou podobnou Jestřábí ženě, jednu postavu zabili a z jedné udělali záporáka). To chce zloděje je nenáročná kniha pro tyto případy.
 
Po rozbalení balíčku mě překvapilo, že má kniha jen 196 stran. Což je trochu škoda, protože Kay Hooperová píše rozhodně poutavě. Až překvapivě poeticky, řekla bych („Jako zpěv sirény chycený v pomněnkách, vizuální čáry.“) A zároveň velice vtipně.
 
Kniha mohla být rozsáhlejší. Takhle je taková uspěchaná, což je škoda, protože hodně věcí se odehrává mimo stránky a čtenář tak přichází o napínavý prožitek. I celé zamilovaní a „velká láska“ se de facto odehraje během dne a půl. Do týdne žijí šťastně až na věky. Trochu mě mrzí, že se autorka nevěnovala většímu rozvoji, komplikovanějším zápletkám.
 
dupo-x-y
„Musíme zjistit, jestli má manželku.“
„A potom ji otrávíme?“ zamumlala Jennifer.
„Rozvod je snazší.“
 
Možná to ale připadá jen mi. Kniha byla napsaná v roce 1989 a je cítit mírná propast ve vztahu tehdejší autor-dnešní čtenář. Dnešní hrdinové a hrdinky se trochu víc brání. Stejně tak jako se autoři brání lásce na první pohled. Nedostatek prostoru ale nebrání ústřednímu páru v prožití několika horkých, vášnivých, chvilek, které jsou napsány velice zdařile.
 
Jisté znalosti pokeru mám, ale nejsou tak hluboké, abych dokázala porovnat, jak se autorce povedl popis jednotlivých her. Pro mě, tedy laika, se jednalo o napínavé okamžiky s full housy a královskou flashí.
 
Moc chválím odvedenou práci v nakladatelství. Především zamakali na obálce (obrázek původního přebalu z roku 1989 se mnou málem sekl). A velice chválím i překlad a fakt, že jsem v textu neviděla jedinou chybu. Alespoň ne takovou, která by mě praštila do očí. Což začíná být v poslední době bohužel výjimka.
 
Doporučuji k přečtení, když potřebujete pohladit po duši. Uniknout z okolního světa, nepřemýšlet a vypnout. Je to prostě taková nenáročná oddechovka.
 
Autorka recenze: 
Hana Láryšová
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide