Logo

Recenze V úkrytu - Liz Nugent ( Monika Štěpková)

21. 4. 2018
V_Ukrytu_3D

Mateřská láska nezná hranic

Ačkoliv jsou za námi necelé čtyři měsíce roku 2018, mohli jste si povšimnout toho, že na knižním trhu se už stihlo objevit několik děl aspirujících na literární událost letošního ročníku. Mezi ně se mimo jiné zcela jistě zařadí i psychologický thriller pocházející z pera irské autorky Liz Nugent s názvem V úkrytu vydaný nakladatelstvím Omega
 
 
Můj manžel Annie Doyleovou zabít nechtěl, ale ta prolhaná tulačka si to zasloužila. Poté, co jsme překonali prvotní šok, jsem se mu snažila zabránit v tom, aby o ní mluvil. (Str. 9)
 
Do centra dění budete vtaženi již první větou, neboť v ní je čtenářům podána šokující informace. Vaše fantazie začne pracovat na plné obrátky a v hlavě budete nosit možný scénář. Proč a za jakých okolností byla Annie zabita, komu bude chybět a o koho se vlastně jedná? Uvedenou neblahou a tragickou zprávu oznámí Lydia Fitzsimonsová ve svém vymezeném vypravěčském prostoru. 
 
Lydia Fitzimonsová žije v přepychovém rodinném sídle Avalon společně se svým manželem Andrewem, úspěšným soudcem a dospívajícím synem Laurencem, jemuž by snesla i modré z nebe, pokud by o něj stál. Za tímto navenek růžovým a dokonalým světem je však jedna věc, která Lydii chybí k jejímu úplnému štěstí. Co by byl Andrew za milujícího manžela, pokud by se nesnažil uspokojit svou ženu a učinit ji šťastnou? A tak se její vroucí přání snaží za každou cenu splnit…
 
Díky zmíněné nešťastné náhodě se seznámíte s celým pozadím příběhu retrospektivní formou minulého času. V úkrytu je originální svým způsobem vyprávění, neboť využívá tří střídajících se a doplňujících vypravěčů - Lydie, Karen - sestry zavražděné a Laurence - Lydiina milovaného syna. Díky změnám pohledu si na celou situaci můžete vytvořit vlastní názor a soucítit s kýmkoliv. Možná se vám stane, že vaše původní sympatie k danému člověku postupně ochladnou a začnete někým dokonce pohrdat. 
 
1920x1080px_slide_kino_v_ukrytu
Kniha je rozdělena na tři časové úseky. V první části budete cestovat do minulosti, konkrétně do roku 1980, kdy se tragédie s Annie odehrála. Představí nám myšlenky a psychiku všech charakterů, kterých se vzniknuvší neštěstí týká. Ve druhé etapě příběhu se dostanete do roku 1985. Jednomu pět let přijde jako dostatečně dlouhá doba k zapomenutí tragédie, jiný se s tím naopak nedokáže smířit a jít dál. Tato fáze příběhu je nejrozsáhlejší a její čtení vás bude pravděpodobně bavit nejvíce díky vícero dějovým liniím a psychologickým vývojem postav. V závěru se ocitnete v době nedávno minulé, v roce 2016. Jedná se o nejkratší část, ve které předchozí dech beroucí vyvrcholení pomalu přechází do komorního plynutí až do úplného závěru. 
 
V úkrytu je dohromady složena z osmadvaceti kapitol rozdělených ve třech časových obdobích. Forma vyprávění záleží na dané postavě, která v určitý moment vypráví. Lydia užívá spisovný a vznešenější jazyk, zdá se být “chladná jako kamen“ co se citů týče. Karen oproti ní hojně využívá popisů svých emocí v důsledku celé vzniklé situace. Laurence je nešťastný, ale není hloupý. 
 
Kniha skýtá pozitivum právě v užité formě vyprávění. Kladem je také retrospektivní vyprávění a pozvolné poznávání pozadí celého příběhu. Přínosem jsou také emoce, kterými je dílo doslova nabito. Budete bezmezně milovat, hluboce nenávidět, soucítit, smutnit.
 
Charakterů v tomto psychologickém thrilleru je tak akorát, aby čtenář měl přehled nad vzniklou situací a byl neustále v obraze. Nejdetailněji poznáme tři vypravěče, jejichž osudy se vzájemně prolínají. Na první pohled by se mohlo zdát, že vše se dobře skončí, ale nenechte se zmást. Mnozí budou z vygradování velmi překvapeni. 
 
Nespočetněkrát jste si již na obálkách mohli povšimnout přirovnávání dané knihy k jinému dílu. Nespadám do skupiny zastánců srovnávání s takzvaným “bestsellerem”. Tato nálepka totiž rozhodně nevypovídá o kvalitě přirovnávaného díla, povětšinou se jedná o dobře promyšlený marketing. V úkrytu je přirovnávána ke Zmizelé, což se nejednomu čtenáři nemusí zamlouvat. Myslím si, že díla současné literární scény by neměla být srovnávána s jinými. Některým by to mohlo spíše uškodit. 
 
V případě V úkrytu se nejedná o autorčino debutové dílo. O to se postaral román Hádanka jménem Oliver, který v zahraničí vyšel roku 2014. V budoucnu bychom se měli dočkat českého překladu, neboť Omega jej připravuje k vydání. Máme se rozhodně na co se těšit, v cizině titul sklidil velký úspěch svými pozitivními ohlasy a dokonce získal cenu za nejlepší irský kriminální román roku. 
 
1080x1080px_fb_post_v_ukrytu
Nevím, zda-li za to může fakt, že se jedná o druhé autorčino dílo a nebo právě šťastně zvolená forma vyprávění, ale V úkrytu se mi velmi líbila. Zaujalo mě, jaké množství emocí se v mém případě při čtení vystřídalo. Ačkoliv nejsem zastáncem srovnávání s jinou knihou, pokud bych měla porovnat tento psychologický thriller se Zmizelou (jak je uvedeno na přebalu), tak tato mě zaujala více díky svému gradujícímu příběhu, přičemž u Zmizelé nastal pouze jeden překvapivý zvrat a pak už se vše vleklo ve stejném tempu.
 
V úkrytu by si rozhodně neměli nechat ujít fanoušci napínavých psychologických thrillerů, kteří rádi zkoumají psychiku postav do sebemenších detailů. V tomto případě totiž rozhodně nebudete zklamáni.
 
Co se týče přebalu českého překladu vyobrazující honosné rodinné sídle na čtenáře zapůsobí velkolepým dojmem. V tomto případě se více soustředíme na prostředí, na které je v příběhu kladen důraz, neboť je s ním spjato několik klíčových událostí. Ilustrace originálního vydání je oproti české verzi výstižnější a daleko temnější, soustředící se více na nejdůležitější dějovou linii.
 
Autorka recenze: Monika Štěpková
Hodnocení: 100%
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide