Logo

Recenze Ztracená - Adam Nevill (Lucie Horčičková)

20. 11. 2016
ztracena_3D
Oficiální anotace
 
"Píše se rok 2053. Kvůli změně klimatu se miliardy bezdomovců a hladovějících stávají snadnou kořistí pro pandemie, které zaplavují svět. Gangy násilníků a bandy pašeráků lidí živořících v rozpadajícím se světě, v němž vládne -královna Smrt-, mají žně. Hrdinovi drsného románu se svět změnil v peklo před dvěma roky, kdy se mu ztratila čtyřletá dcera. Co se vlastně stalo? Okamžiky před jejím zmizením mu tkví stále před očima, ale policie nemá zájem - kdo by se v šíleném světě ještě staral o nějaké ztracené dítě? Musí dcerku najít sám... Postapokalyptický román Ztracená zaujal veřejnost i literární kritiky svou věrohodnou a ponurou vizí relativně blízké budoucnosti." (zdroj: Ztracená, Adam Nevill)
 
Medailonek autora
 
Adam Nevill se narodil v roce 1969 v Birminghamu ve střední Anglii a vyrůstal na Novém Zélandu. Je autorem mystery hororů "Banquet for the Damned", "Apartment 16", "The Ritual", "Last Days", "House of Small Shadows", "No One Gets Out Alive" a "Lost Girl". V letech 2012, 2013 a 2015 jeho romány získaly prestižní literární cenu The August Derleth Award za nejlepší horor. Romány "Ritual" a "Last Days" získaly cenu R.U.S.A. v téže kategorii. Adam žije v anglickém Devonu. Více informací o jeho práci a knihách se můžete dočíst na adamlgnevill.com. (zdroj: Ztracená, Adam Nevill)
 
Na skok v kůži hlavního hrdiny
 
Na mém jménu vůbec nezáleží. Svůj příběh Vám chci prezentovat zejména jakožto příběh otce. Otce, který přišel o to nejcennější... Donedávna jsem poklidně žil se svou manželkou a čtyřletou dcerkou v krásném domě na pobřeží. Ke stěhování na pobřeží jsme se odhodlali poté, co se začala ze svých břehů vylévat řeka Temže, lidé se hromadně stěhovali z Londýna do vnitrozemí, a my jsme hledali místo, ideálně někde na vyvýšeném prostranství a současně na samotě, kde bychom měli klid, cítili se tam v bezpečí a byli jsme i v jistém smyslu chráněni před ostatními lidmi. 
 
adam
V dnešním světě si totiž člověk nemůže být jistý vůbec ničím. Nikomu se nedá věřit. Před domem jsme měli nádhernou rozlehlou zahradu, na které jsme pěstovali nejrozmanitější druhy zeleniny, která nám sloužila k obživě. Jednoho dne se nám však obrátil celý život naruby. Byl to nejhorší den mého života. Naší malou dcerku někdo unesl. Zmizela ze zahrady, kde si hrála... Poslední její slova, která jsem zaslechl, byla: "Maminko... co to je...?" Potom jsem již jen spatřil otevřenou venkovní branku a ujíždějící černé SUV... Dnes jsou to již dva roky. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem na ni nedával větší pozor. Kdybych včas vyběhl z domu, mohl jsem tomu zabránit. Policie nám odmítá podat pomocnou ruku při hledání naší dcery. Ale já svoji holčičku najdu. Za každou cenu...
 
Recenze Zátoky papírových lodiček
 
Snad odjakživa jsem si libovala v nejrůznějších sci-fi příbězích. Postupem času jsem tuto svou zálibu zkonkretizovala a velmi si oblíbila postapokalyptický žánr a dystopie. I v současné době nejčastěji vyhledávám autory, kteří se stejně jako já vyžívají ve vidině konce světa, který nastal z nejrůznějších příčin, například vlivem nebezpečné nákazy nebo neočekávané přírodní katastrofy. 
 
Když jsem tedy jednoho podzimního rána na webových stránkách Nakladatelství Omega narazila na recenzní konkurz týkající se nové knihy Adama Nevilla "Ztracená", neváhala jsem a vyplnila předložený formulář. Usmálo se na mě štěstí a já se celý týden těšila, až si uvařím horký čaj, rozložím teplou deku a opět se ponořím do (tentokrát poměrně blízké) budoucnosti, ve které již svět není takový, jak jej známe dnes.
 
Vše rozdělané odložte a vydejte se se mnou do roku 2053, do světa, kde nezvladatelné přírodní živly vyhánějí ze svých domovů miliony lidí žijících na planetě Zemi. Lidská civilizace se hroutí, morální hodnoty ustupují do pozadí, každý jedinec se stará pouze o svůj vlastní prospěch a touhu přežít. Na stránkách "Ztracené" na Vás čeká silný a nezapomenutelný příběh o muži, který je sice drsný na povrchu, ale uvnitř je to milující otec, který se za každou cenu snaží najít svou malou holčičku. Podaří se mu to?
 
Zapomeňte na "Zmizelou" - je tu "Ztracená", která neskutečným způsobem rozjitří Vaše emoce.
Možná právě proto, že onou zmizelou je nevinná čtyřletá dívenka...
14716323_1192310480829896_249385106356081652_n
Když byste na stůl vedle sebe položili české a originální (tedy anglické) vydání této knihy, uvidíte značné rozdíly v jejich obálkách. U obou dvou grafici sice volili stejné barvy pozadí (černé a oranžové) a ztvárnili zde s největší pravděpodobností hlavního hrdinu (Otce), avšak mužská postava, která se nachází na českém vydání se mi zdá mnohem propracovanější a je mi více sympatická. 
 
V knihkupectví tedy dle mého názoru více upoutá čtenářovu pozornost, čímž se zvýší pravděpodobnost, že se dostane do jeho nákupního košíku. Na obálce anglického vydání je muž spíše v pozadí a vidíme jej zezadu, na té české k nám stojí čelem a každý čtenář si jistě všimne, že má při sobě nejrůznější nástroje, které pravděpodobně slouží k překonávání překážek a k sebeobraně, což ještě více zdůrazní onu pověstnou temnou apokalyptickou atmosféru. 
 
Po otevření této knihy však záhy zjistíte, že ústředním tématem knihy není prvotně popis postapokalyptického světa a postupného vyhasínání života v něm, ale smrt a její uctívání určitou skupinou - gangem Králů smrti. Po rozbalení balíčku, který obsahoval knihu, musím konstatovat, že dílo naživo vypadá ještě lépe. Název románu je na obálce vyveden lesklými písmeny a pod přebalem se nachází totožná ilustrace, jako na obálce.
 
Přiznám se, že "Ztracená" je prvním titulem britského autora Adama Nevilla, kterou jsem k datu sepsání této recenze přečetla. Není divu, žádná další jeho kniha v českém překladu u nás zatím bohužel nevyšla, což je velká škoda. Narodil se roku 1969 (v současné době je mu 47 let), tudíž se generačně řadí přibližně k rodičům své většinové cílové skupiny čtenářů, kterou odhaduji cca na 20 - 30 let. Zahraničními literárními weby je Adam Nevill prezentován prvotně především jako autor hororových knih, tudíž pro něj vytvoření děsivého temného světa s patřičnou ponurou atmosférou, která na čtenáře ze stránek dýchne a naprosto je pohltí, opravdu není žádným problémem. V tomto svém románu to zvládl na jedničku s hvězdičkou.
 
Pokud bych měla v několika větách stručně shrnout děj této knihy a motivovat tak čtenáře k jejímu přečtení, v prvé řadě bych jim prozradila, že se jedná o velmi emotivní příběh, který pojednává o vztahu otce k jeho malé dcerce. Děj knihy se odehrává ve Velké Británii. Ne tedy v té, kterou známe dnes, ale v Británii roku 2053, která se (stejně jako zbytek světa) potýká s přírodními katastrofami, počínaje povodněmi, nesnesitelnými vedry a konče pandemiemi. Londýn již není srdcem Velké Británie, nýbrž vylidněnou částí země, z níž lidé hromadně migrují hlouběji do vnitrozemí do míst s vyšší nadmořskou výškou, aby se vyhnuly záplavám. Vlny uprchlíků s sebou samozřejmě (kromě přelidnění) přinášejí též pouliční nepokoje a rvačky. Světový trh potravin zkolaboval, již není možnost dovážet potraviny z jiných států, lidé se musí spoléhat na to, co si sami vypěstují nebo na to, co seženou v lokálních supermarketech. Sortiment není moc široký, k dispozici je zejména zelenina, avšak geneticky modifikovaná tak, aby snesla nepříznivé klimatické podmínky. Maso, ryby a mléčné produkty zmizely z jídelníčku úplně. Obyvatele navíc trápí nesnesitelná letní vedra, kdy se teploty běžně vyšplhají přes 40 stupňů. S tímto problémem se pojí též nedostatek vody, tání ledovců, časté výpadky proudu a mnohé další nesnáze, se kterými Vás autor na stránkách knihy seznámí...
 
ztracená
Zajímavé je, že se v této knize nesetkáte s úplným koncem světa jako takovým, říkáte si, že ještě není vše ztraceno, stále funguje elektřina, lidé mají k dispozici auta, dokonce fungují supermarkety a nemocnice. Autor popisuje apokalyptické prostředí velmi přesvědčivě, je neuvěřitelně znát, že se na psaní knihy pečlivě připravoval spoustu měsíců, studoval odbornou literaturu a téměř jako kdyby měl schopnost sám nakouknout do temné budoucnosti a své vjemy poté zanést na papír. V tomto románu se držel svého důvěrně známého prostředí, tedy Velké Británie a Nového Zélandu.
 
Své čtenáře však během čtení postupně provází celým světem a činí tak velmi zajímavou a nenásilnou formou - prostřednictvím televizního a rádiového zpravodajství, které při svém putování sleduje hlavní hrdina. Čtenář tak postupně odkrývá jednotlivá okénka na mapě a v krátkosti nahlíží do jednotlivých států a zjišťuje momentální stav, který v nich panuje. Čekají na Vás velmi detailní popisy míst a prostředí, autor hojně používá obrazná přirovnání, občas zachází až do abstrakce. Za nejvíce záživnou část knihy považuji její poslední třetinu. Celou knihu jsem shledala zajímavou, avšak v oné poslední třetině se vše rozjede, a je to tedy pořádně divoká jízda.
 
Ústřední postavou celého románu je Otec. Otec, kterému někdo unesl jeho malou dceru. Policie však již dávno není orgánem, který řeší běžné případy, například případ unesené čtyřleté holčičky... Otec se tedy vydává na dlouhou cestu za pravdou. Putuje a pronajímá si hotelové pokoje, s sebou nosí dceřin batůžek a v něm její oblíbenou plyšovou hračku. Spolupracuje s tajemnou ženou, která mu dává tipy na osoby, jenž by mohly mít se zmizením jeho dcery něco společného. Otec je poté navštěvuje a snaží se z nich dostat informace, většinou k tomu používá nepříliš něžné prostředky...
 
Za celou dobu čtení jsem se však nesetkala s tím, že by se mi z některé pasáže v knize dělalo vyloženě špatně. Sice zde naleznete nejrůznější techniky mučení, krev teče proudem a sami máte velmi často pocit, že jste se ocitli na místě činu, jelikož autor je opravdu mistr na vyprávění a charakteristiku nejrůznějších situací a míst. Rozhodně bych knihu nesměřovala výhradně mužským čtenářům, sice se nejedná o kousek vyloženě pro citlivé povahy, ale já, jakožto žena, jsem při čtení žádné zásadní problémy neměla.
 
zdroj obrázku - www.bhmpics.com
Líbilo se mi, že autor v knize použil jména známých herců, jakožto krycích jmen pro tajné spolupracovníky Otce. Velmi mě zaujalo, že autor zvládl v knize zachytit postupnou morální přeměnu otce, kterou podnítily dva hlavní faktory - ztráta dítěte a postupná zkáza světa. Autor charakterizuje otce v minulosti jakožto slušného a čestného muže se smyslem pro spravedlnost (i když také to v určitých ohledech nebyl úplný slušňák), v přítomnosti jej následně popisuje jako drsného muže, který se nezdráhá použít násilí, neváhá tasit zbraň a zbavit člověka života. 
 
Otec se za své činy následně stydí, zapíjí je notnou dávkou alkoholu, má výčitky svědomí, stydí se, trápí jej noční můry a jeho činy jej následně pronásledují na každém jeho kroku. Co si budeme povídat, není to zrovna prototyp ideálního hrdiny. Považuji jej však za kladnou postavu, myslím, že se s ním musí ztotožnit každý rodič, když si sám sebe představí v jeho situaci. Autor ve svém díle mistrně zachytil obraz útrpného otce, který se trestá za ztrátu svého dítěte, dává si to za vinu, nedovolí si žádnou zábavu, odpočinek či potěšení, veškeré své myšlenky a úsilí věnuje prvotně tomu, aby nalezl svou dceru, nic jiného jej nezajímá. Pro tento svůj cíl jde přes mrtvoly. A to doslova...
 
"Byl tím nejhorším otcem, jakého si lze představit, i když to všechno udělal z lásky."
 
Pokud bych měla zmínit další postavy, které mi během čtení z určitých důvodů utkvěly v paměti, zmínila bych zcela určitě jeho tajné pomocníky, kterými byli Scarlet a Gene. Zejména Gene mi byl velmi sympatický, zdálo se mi, že jej autor hlavnímu hrdinovi připletl do cesty, aby se mohl otec někomu vypovídat, vyplakat na rameni. Aby mu někdo řekl, že jeho pátrání po ztracené dceři není zbytečné a dodal mu další sílu v něm pokračovat. Naopak postava, která mě příliš nezaujala a kterou hodnotím negativně, byl Oleg, se kterým se otec setkal někdy v poslední třetině knihy.
 
ztracená
Autor perfektně vystihl kontrast, při kterém se Oleg Otci hnusí, ale ten je na něm zároveň svým způsobem závislý, tudíž se jej nemůže jen tak zbavit... Ve svých představách jsem si Olega stylizovala přibližně do podoby Gluma z Pána Prstenů, také to byl takový holohlavý, vychrtlý a úlisný našeptavač.
 
"Ztracená" Adama Nevilla je velmi čtivá a napínavá, domnívám se, že většinu čtenářů, kteří se alespoň okrajově zajímají o postapokalyptickou tematiku, strhne od první stránky a nedá jim spát, dokud celý román nedočtou. Kapitoly jsou označeny slovním označením číslic, dílo je psáno v er-formě (ve 3. osobě).
 
Musím se přiznat, že ze začátku mi přišlo hodně neobvyklé, že autor svým hlavním postavám nepřiřadil žádná jména, ale nazývá je jednoduše "Otcem" a "Dcerou" (u dcery se čtenář jméno dozví až téměř na úplném konci příběhu), ale už přibližně asi ve čtvrté kapitole jsem si na to zvykla, takže si myslím, že to není žádnou zásadní překážkou, která by čtenáři bránila v jeho zážitku. Domnívám se, že autor se takto rozhodl z toho důvodu, aby na prvním místě zdůraznil jejich rodinný vztah a s ním související vzájemnou silnou citovou vazbu. Jediná věc, která mě tedy na knize v konečném důsledku mrzela, byla skutečnost, že autor zkrátka neprozradil otcovo jméno. Já si ho sama pro sebe pojmenovala po autorovi, Adam :)
 
Věřte mi, že po přečtení této knihy své dítě už nikdy více nespustíte z očí...
 
Oblíbené citace
 
"I když jsi byla mně a tvojí matce odňata, a i když jsou naše srdce zlomená a milujeme tě více než sami sebe, nejsi prioritou úřadů. Lidé, kteří se ztratí, lidé, kteří jsou přepadeni, a dokonce všichni obyčejní lidé, stejní jako my, kteří jsou zavražděni, nejsou prioritou. Ne teď. Už nikdy. Ty budeš vždycky mojí prioritou. Ty nikdy neupadneš do zapomnění a nikdy tě nepřestanu hledat. Slibuji..."
 
"Staral se víc o vzpomínku na ni než sám o sebe a její věci uchovával v bezpečí a tak blízko, aby ho nic víc od ní nemohlo opustit. Ale když se jeho mysl obrátila k množství lidí, které se teď mačkalo na tomto ostrově, dokázal pochopit, proč jeho rodina nikdy nebyla pro policii prioritou. Když uvážil miliony uprchlíků, kterých denně přibývalo a jejichž pohyb byl jako gigantická mořská obluda plná barev a unavených obličejů, bylo mu jasné, že odpovědné orgány nikdy neměly čas hledat jednu čtyřletou dívku. A vždy, když sledoval zpravodajství, chápal, proč tak málo pohřešovaných bylo někdy nalezeno - protože velmi málo lidí po nich pátralo..."
 
"Fotka byla vyfocená na přední cestě jeho starého rodinného domu. Na prostředním stupni zahrady, mezi rašícími listy a bílými květy brambor, které si pěstovali do spíže, stála malá holčička, jeho dcera. Upřeně a zvědavě hleděla na toho, kdo snímek fotil, měla napůl pobavený výraz hraničící s úsměvem, byla nadšená z toho, že je v pozornosti dospělého..."
 
ztracená
Autorka recenze: Lucie Horčičková
Hodnocení: 85%
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
Aktuality
Recenzní konkurz  na připravovanou novinku  Blackout
Recenzní konkurz na připravovanou novinku Blackout
15. 6. 2017
Thriller o kolapsu evropských dodávek elektrické energie. Otřesný, ale realistický scénář.
Recenzní konkurz  na připravovanou novinku  Pomněnčino dítě
Recenzní konkurz na připravovanou novinku Pomněnčino dítě
7. 6. 2017
Když osmnáctiletá Dot, žijící v 60. Letech v Londýně, potká Sola, cítí, že je tu láska...
Recenze Detox - Praktické recepty a tipy pro čisté jídlo - Cinzia Frenchi (Markéta Kunzová)
Recenze Detox - Praktické recepty a tipy pro čisté jídlo - Cinzia Frenchi (Markéta Kunzová)
2. 6. 2017
Detoxikační dieta využívá i sílu čisté vody, která je ještě účinnější v kombinaci s bylinkami a rostlinami jako jsou máta, heřmánek, meduňka, rozmarýn.
Recenzní konkurz  na připravovanou novinku Hlídači
Recenzní konkurz na připravovanou novinku Hlídači
2. 6. 2017
V době vrcholící studené války provedli úředníci na ministerstvu obrany vysoce tajné vyšetřování neobvyklých událostí, které se udály na členitém pobřeží Pembrokeshirského národního parku, kterému se přezdívá „The Broad Haven Triangle“.
Recenzní konkurz  na připravovanou novinku Dlouhé noci v cizím světě
Recenzní konkurz na připravovanou novinku Dlouhé noci v cizím světě
1. 6. 2017
Silný a čtivý debut nadané autorky se sklony k lyrismu.Pozor na to, co se skrývá pod povrchem.“
Recenzní konkurz  na připravovanou novinku Lord John a důvěrná záležitost od Diany Gabaldon
Recenzní konkurz na připravovanou novinku Lord John a důvěrná záležitost od Diany Gabaldon
24. 5. 2017
OD AUTORKY SVĚTOVĚ ÚSPĚŠNÉ ROMÁNOVÉ SÉRIE CIZINKA.
Recenze Tajemství hřbitova Crossbones - Kate RHODES ( Anita Gingerová)
Recenze Tajemství hřbitova Crossbones - Kate RHODES ( Anita Gingerová)
19. 5. 2017
Alice Quentinová by mohla být kladným příkladem pro mnoho žen, určitě by k ní některé vzhlížely.
highslide