Logo

Rozhovor s Lauren Graham

14. 12. 2017
1920x1080px_slide_kino_rozhovor_gilmorky

Kniha Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím) rozesmála spoustu čtenářů, kteří ji následně na databázi Goodreads zvolili nejlepší humoristickou knihou roku 2017. Lauren Graham v ní čtenářům představuje sbírku důvtipných esejů, v nichž vzpomíná na své dospívání a začátky v Hollywoodu. Zároveň jde o milostný dopis adresovaný její životní roli – postavě Lorelai Gilmorové z televizního seriálu Gilmorova děvčata.

Ačkoliv se Graham nejvíce proslavila jako herečka, psaní jí rozhodně není cizí – na Kolumbijské univerzitě vystudovala angličtinu a ve své diplomové práci se zaměřila na dílo anglického básníka Alfreda Tennysona. Její román Jednoho dne, možná…, který pojednává o herečce snažící se prosadit, stanul v roce 2013 na žebříčku bestsellerů prestižního deníku New York Times. V současnosti ji zaměstnává práce na „zábavné dárkové miniknížečce“ určené pro absolventy, jak své nové dílo sama popsala.

I když se může zdát, že herectví a spisovatelství představují dvě zcela odlišné životní dráhy, Graham říká, že ve skutečnosti jde „o dvě strany stejné mince“. Ať se potřebuje vcítit do nějaké postavy, nebo pracuje na nové knize,  její postup je vždy stejný: Začíná abstraktně a až poté se snaží jednotlivé myšlenky co nejvíc konkretizovat a rozvést. Graham se setkala s Kerry Shaw, aby jí pověděla o podobě svého tvůrčího procesu, o svém knižním klubu i o nejlepších životních radách, které je svému okolí schopna nabídnout.

 

Goodreads: Nevím, jestli sledujete recenze vaší nové knihy na Goodreads, ale teď jich tam máte více než 39 000, což je úžasné.

Lauren Graham: Zjistila jsem, že je lepší recenze nesledovat, ať už jsou jakékoliv. Ale je příjemné vědět, že jich je tolik! Také je to zajímavé, protože má poslední kniha vyšla zhruba před rokem a já jsem její vydání propagovala. Takže je to fajn připomínka toho, že kniha si dál žije vlastním životem, což si opravdu užívám. 

Goodreads: Co vás přimělo napsat vlastní životopis?

Lauren Graham: O sepsání pamětí mě žádali už dřív, ale tehdy jsem k tomu ještě neměla žádný pádný důvod. Cítila jsem, že nejsem dostatečně stará na to, abych se ohlížela za svou kariérou, a krom toho mně nepřipadalo, že by už má kariéra byla u konce. Potřebovala jsem nějaký rámec.

Když se začala točit nová Gilmorova děvčata, ohlédla jsem se zpět do doby, kdy jsem začínala hrát v původním seriálu. Přemýšlela jsem, kde a kým jsem tehdy byla, stejně jako o všech nepředvídatelných věcech, jež se mi od té doby přihodily. Postupně mě začaly samy od sebe napadat názvy jednotlivých kapitol, což je vždycky dobré znamení. Domnívala jsem se, že by mohlo být zajímavé psát si deník, jenž by zachycoval, jak probíhalo natáčení druhých Gilmorových děvčat, a výsledek následně porovnat s mými vzpomínkami z placu původních Gilmorek. Díky tomu jsem získala osnovu pro svou knihu.

Goodreas: Líbí se mi, že jste s napsáním pamětí čekala až do chvíle, kdy jste cítila, že máte co říct.

Lauren Graham: Neexistuje nic horšího, než popisovat prázdné listy jenom proto, abyste dosáhli určitého počtu stránek. 

1920x1080px_slide_kino_Rychleji_mluvit_nedokazu

Goodreads: Existují knihy, po jejichž přečtení jste si pomyslela: No teda! Kéž by má kniha byla stejně dobrá jako tahle!?

Lauren Graham: Jednou z nejlepších knih vzpomínek posledních let je Bossypants Tiny Fey, kterou jsem přečetla snad milionkrát. Dosáhla v ní úžasné vyváženosti – je v ní humor a zároveň je dost osobní, ale zase příliš, což se mi líbí.

Chtěla jsem napsat knihu vtipných esejů. Nechtěla jsem si stěžovat nebo psát o těžkých časech způsobem, který by nebyl pro nikoho užitečný. A právě proto mě tahle kniha tak uchvátila.

Kromě toho mám strašně ráda také všechny knihy Carrie Fisher, beletrii i memoáry. Miluju styl, jakým jsou napsané. V dobách, kdy jsem ještě snila o tom, že se stanu herečkou, mně velmi inspirovaly její Pohlednice z Hollywoodu. Tehdy jsem ještě nevěděla nic o jejím osobním životě. Obdivovala jsem, že byla schopná vzít svůj osobní příběh a přetvořit ho v univerzální.

Goodreads: Narazila jste při psaní své knihy na něco, co jste se do ní bála zařadit?

Lauren Graham: Byla jsem trochu nervózní, když jsem měla psát o svých zkušenostech z pořadu Heidi Klum: Svět modelingu. Když se stanete porotcem, musíte podepsat dohodu o mlčenlivosti, a proto tuhle část musel schválit můj právník, který byl v téhle záležitosti trochu opatrný. Já jsem mu říkala: „Vždyť přece neodhaluji žádná tajemství toho pořadu. Prostě píšu o svých zážitcích a zkušenostech!“

Smíšené pocity jsem měla i u historky z konkurzu na letní divadelní představení pod otevřeným nebem, kdy jsem jim musela ukázat svůj zadek. Zaplaťpánbůh bylo tehdy aspoň teplo! To byla pro mě hranice. Je diskutabilní, zda bylo vůbec něco takového nezbytné. Nechtěla jsem zmiňovat jméno osoby, která ten konkurz řídila, nechci na nikoho kydat špínu. Chtěla jsem prostě napsat o dni, kdy jsem si uvědomila, že některé věci jsou pro mě za hranou.

Než jsem knihu dokončila, dala jsem ji také přečíst Alexis BledelAmy Sherman-Palladino [tvůrkyně Gilmorových děvčat], abych se ujistila, že se v ní cítí dostatečně zastoupené.

Goodreads: Co jste do své knihy chtěla zakomponovat za každou cenu?

Lauren Graham: Bylo těžké vyjádřit, jak moc pro mě znamenal návrat ke Gilmorovým děvčatům. Myslím, že jen na tohle téma bych zvládla napsat celou knihu.

Goodreads: Dosáhla jste úspěchů, o kterých se většině lidí může jen zdát – napsala jste knihu, stala se úspěšnou herečkou… Co byste řekla člověku, který se chce stát spisovatelem a hercem?

Lauren Graham: Obě tyto profese mě naučili zejména tomu, jak je důležité neustále se v tom, co člověk dělá, procvičovat a zdokonalovat. Přestaňte myslet na výsledky a zaměřte se na samotnou činnost. Bez ohledu na to, kam směřujete, tu správnou cestu si vždycky najdete.

Když píšu, musím se neustále potýkat s prokrastinací. Co mi však v tomto ohledu velmi pomáhá je věnovat velkou pozornost pracovní verzi mého textu. Protože když ji z nějakého důvodu odložím, je o mnoho těžší se k ní znovu vrátit. Narazíte-li na stránky, jejichž kvalita je podle vás mizerná, nebo když si myslíte, že máte na psaní málo času, nevzdávejte to. Prostě se do toho obujte.

Myslím, že podobný přístup pomáhá i v herecké branži. Svědomitě pracujte a zkoušejte a výsledky se dostaví. Nemůžete dovolit strachu, aby vám zabránil vyprávět váš příběh.

maxresdefault

Goodreads: Vím, že vaše nová kniha určená absolventům má vyjít v dubnu 2018. Co vás vedlo k jejímu napsání?

Lauren Graham: Můj táta se mě snažil přesvědčit, abych na své bývalé střední škola pronesla absolventskou řeč. Odpověděla jsem mu: „Tati, vždyť jsem tam nebyla snad milion let!“ Myslel si, že být doma a ohlédnout se za svými středoškolskými léty bude pro mě zábava. A také že byla.

Ta kniha prošla vývojem a teď už má k absolventskému projevu hodně daleko. Původně jsem svůj text chtěla zařadit do své další knihy jako bonusovou kapitolu, ale moje agentka mi řekla: „Myslím, že je to zábavná kniha sama o sobě, a raději než čekat na tvou příští sbírku esejů, která vyjde nejdřív za pár let, nebo na tvůj další román, s kterým si dáváš pořádně načas, bude lepší vyslat ji do světa samostatně jako hezkou dárkovou knížku.“

Jakožto osoba, která se může pochlubit, že se živí tím, co ji baví, jsem se ve své nové knize snažila postihnout různé tváře úspěchu. Ve výsledku z toho není obrovská kniha ani krátká esej, kterou bych mohla zařadit někam jinam. Snad svým čtenářům přinese radost a povzbuzení.   

Goodreads: Absolventi středních i vysokých škol se vás zřejmě často na něco ptají. Co jim nejčastěji říkáte?

Lauren Graham: Moje odpověď bývá totožná s názvem mé příští knihy: Závěrem chci říct, nedělejte si starosti.

Všichni na sebe vyvíjíme velký tlak, a to zvláště co se týče pracovního výkonu. Tím však ničemu nepomůžeme – nebudete se díky tomu cítit ani vypadat lépe, nebudete podávat lepší výkony a rozhodně vám to nepřinese víc peněz. Tlak a obavy rozhodně nemají žádný vliv na úspěch – jen člověka odvádí od práce. 

Někoho, s kým se vidím jen pár minut, nemusím nutně zvládnout přesvědčit, aby na sebe nevyvíjel přehnaný tlak. V mém životě však takový přístup funguje. Lidem – a zvláště těm, kteří našli útěchu a radost v seriálu jako Gilmorovy děvčata – chci ze všeho nejvíc sdělit následující: Jen do toho, pokračujte! Užívejte si věcí, díky kterým se cítíte šťastní. Každý z nás si zaslouží cítit se dobře, čímž dosáhnete tím, že hodíte za hlavu veškeré své obavy.

Právě z toho důvodu bych nejraději všechny telefony na světě do oceánu. Právě ty jsou totiž zdrojem neutuchajícího brebentění, úzkosti, špatných zpráv a zoufalství. Musíme být aktivní a najít to, co nás naplní pozitivní energií a radostí – jinak budeme i nadále žít v úzkosti, což není žádná sranda. Zasloužíme si víc.

tdy_klg_gilmore_161129.today-inline-vid-featured-desktop

Goodreads: Jaké knihy vás v poslední době nejvíc zaujaly?

Lauren Graham: Právě jsem dočetla Manhattan Beach od Jennifer Egan, což je úžasná kniha. Pak musím zmínit jednu z mých nejoblíbenějších letošních knih – Windfall od Jennifer E. Smith. A když už jsem zmínila naději a radost, zrovna čtu Turtles All the Way Down Johna Greena.

Společně s několika mými přáteli vzájemně sdílíme knihy. Není to přímo nějaký knižní klub, ale scházíme se na večeři a vyměňujeme si knížky. Zasedneme ke stolu, asi deset minut mluvíme o knihách a pak si je mezi sebou vyměníme. Ušetří nám to peníze a zároveň doopravdy poznáte vaše přátele a jejich vkus.

Jedna má kamarádka mi říkala: „Vím, co bych měla číst, co by pro mě bylo dobré, ale já chci prostě nějaké lehké, veselé čtení.“ Má odpověď zněla: „Mám pro tebe jen dvě slova, má milá: Maeve Binchy.“ Načež jsem jí věnovala knihu Light a Penny Candle.

Četba knih mě neskutečně naplňuje. Mohla si prostě sednout a celý den si číst, jen kdybych nemusela platit nájem.

Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide