Logo

Až vyprší čas

az_vyprsi_cas_3D

Většina rodičů si určitě přeje, aby děti pokračovaly v jejich šlépějích. Bohužel, krásné sny se většinou výrazně liší od skutečnosti. V takové situaci se ocitla i Laura. Její dcera Aava vyjela do Somálska, kde pracuje jako lékařka a chce rozhodně být co nejdál od rodiny. A syn Aslak pro změnu velmi špatně pochopil matčin názor na přírodu a rozhodl se změnit svět „k lepšímu“ teroristickými útoky…

Podle mnoha literárních odborníků byl literární debut Eliny Hirvonen napsán tak dobře, že je až s podivem, že se jednalo o její prvotinu.

Kniha již byla přeložena do několika světových jazyků.

249 Kč
Doporučená cena s DPH
Rok vydání
2015
Překladatel
Jana Mašková
Formát
130x200 mm
Jazyk
čeština
Vazba
Vázaný
EAN:
9788073902827
Původní název:
Kun aika loppuu
Skladem
ISBN:
978-80-7390-282-7
  • Ukázka z knihy
  • O autorovi
  • Dotaz
  • Recenze
  • Trailer
  • Napsali o knize
 

Elina Hirvonen se narodila v roce 1975 ve finských Helsinkách. Studovala psaní, literární vědu a také filmovou dokumentaristiku. Po škole se nějaký čas věnovala novinařině. Několik let byla šéfredaktorkou feministického časopisu Tulva. Literární svět ohromila hned svou prvotinou románem Až vyprší čas. I na poli filmového dokumentu dokázala zaujmout debutem. Její první film, který se zabýval dnes velmi aktuálním tématem lidí utíkajících z Afriky do Evropy, získal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu v Amsterodamu v kategorii Sudent award. V současnosti žije spisovatelka v hlavním městě Zambie Lusace.

Dotaz na knihu
 *
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
az_vyprsi_cas_3D
Anotace: 

Většina rodičů si určitě přeje, aby děti pokračovaly v jejich šlépějích. Bohužel, krásné sny se většinou výrazně liší od skutečnosti. V takové situaci se ocitla i Laura. Její dcera Aava vyjela do Somálska, kde pracuje jako lékařka a chce rozhodně být co nejdál od rodiny. A syn Aslak pro změnu velmi špatně pochopil matčin názor na přírodu a rozhodl se změnit svět „k lepšímu“ teroristickými útoky…
Podle mnoha literárních odborníků byl literární debut Eliny Hirvonen napsán tak dobře, že je až s podivem, že se jednalo o její prvotinu.
 
Hned na začátek bych ráda podotkla, že tahle kniha bude na každého působit jinak. Pro mě to bylaneuvěřitelně silná kniha, která mě mnohokrát rozplakala, ale stejně tak to někdo může vnímat jako průměrnou knihu. Myslím si, že to souvisí s naším pohledem na svět a s našimi obavami. Třeba já se bojím budoucnosti a rozpadu mé rodiny, takže Až vyprší čas mě hodně zasáhlo. 
 
Ačkoli to není kniha bez příběhu, tak se tady staví hlavně na postavách. Kniha se točí kolem čtyřčlenné rodiny - otce Eerika, matky Laury, dcery Aavy a syna Aslaka. Všichni kromě Eerika měli pro sebe i kapitoly psané z jejich pohledu, Laura a Aava vás provázejí skoro celou knihu, ke konci se dočkáte i Aslaka. Takže i přes to, že Eerik má v knize taky svojí úlohu, vám popíšu pouze Lauru, Aslaka a Aavu.
 
"V době, kdy každý přináší nějaké poselství, působila vražedkyně, která nezanechala zprávu, nepochopitelně arogantně. Ne proto, že zabila, ale proto, že se nepokusila vysvětlit proč."
 
superthumb
Začala bych Laurou, ženou, která si prožila hrozné dětství s matkou a v mládí potkala skupinu lidí bojujících za práva zvířat. Proto do života vkročila s myšlenkou, že nikdy nechce založit rodinu a že se celá odevzdá boji za životní prostředí. Pak poznala Eerika, který si přál být otcem a kvůli její lásce k němu se narodili Aava a Aslak. V současnosti přednášela o životním prostředí a trápila se kvůli rozpadu rodiny. Snažila se myslet pozitivně, ale tak nějak věděla, že balamutí sama sebe. 
 
Aava, Lauřina dcera, mi ale byla trochu sympatičtější. Dívka, která vždycky toužila po troše matčině pozornosti, které se ale nikdy nedočkala. Její podivínský bráška pro ni byl vším, ale přesto se od něj odtrhla, aby vůbec dokázala žít. Na gymnáziu pochopila, že může žít jinak. Následně vystudovala medicínu a odjela do Somálska a jiných rozvojových zemí pomáhat potřebným. Utekla před rodinou a domovem a jejím největším přáním se stalo se nikdy nevrátit.
 
"Vzdám se všeho, co mám, jestli dovolíte, aby byl Aslak někdy šťastný. Vzdám se přátel, koníčků, hudby, knih, spokojených dní a dlouhodobého štěstí. Vzdám se zdraví, snů a života. Dovolte Aslakovi, aby byl milován a já byla sama. Nechte Aslaka žít a mě zemřít."
Když se nic nezměnilo, prosila jsem: "Nechte Aslaka zemřít a mě žít. Nechte Aslaka zmizet ze světa, jako by nikdy nebyl. Nechtě mě být jediným dítětem a dovolte mi dýchat alespoň chvíli volně."
 
Nakonec Aslak, nejzajímavější postava celé knihy. Měla jsem ho asi nejradši, přestože to byl podivím a osamocené individuum. Kluk, který brečel, když viděl reklamu na šunku, a už od mala byl vegetariánem. V mládí byl pořád sám a na druhém stupni mu diagnostikovali těžkou depresi. Vždycky hledal místo, kam by zapadnul. Věřil, že každý život nejen lidský je nezměrně cenný. Nevím, jak vás, ale mě si Aslak získal.
 
"Bylo to, jako by se uvnitř něho rozprostírala modrá oblast, a když se do ní člověk ponoří, nevidí ani hladinu, ani dno.
Občas, když jsem se na něho dívala, se mi zdálo, že má v hrudi černou díru, z jejíchž útrob se nedá uniknout."
 
superthumb
Psát o téhle knize je nesmírně složité, protože se nedá moc dobře vystihnout. Nedokážu popsat tu směs emocí, která na mě útočila při čtení. Až vyprší čas mě zanechalo ve zvláštním, trochu posmutnělém rozpoložení, které je ale pořád prosvíceno trochou naděje. Jak už jsem psala, pro mě hodně silná kniha, která mě donutila zamyslet se nad světem a životem obecně. V některých částech mi ani nedala čas na osušení očí a v jeden moment jsem dokonce brečela tím způsobem, že vám teče z očí i z nosu a musíte se držet, abyste nebrečeli nahlas.
 
Autorka se nebojí silných témat, což je pro knihu moc dobré. Odcizená rodina, těžké deprese, touha utéct, terorismus. Ničemu z toho se autorka nevyhýbá, ale nesetkáme se pouze s tím. Kdybych měla popsat její styl psaní jedním slovem, tak by to bylo slovo propracovaný. Vše popisuje s lehkostí a se spoustou detailů, které v reálném životě vnímáme, ale v psaném textu běžně opomíjíme. 
 
"Zavřu oči. Hlavou mi běží obrázky mladých lidí, modrovlasých dívek, uzavřených do tichých, malých finských měst, a chlapců, tančících před zrcadlem, a úplně jiných dívek a chlapců z malého města, s tmavými vlasy a očima jako uhlíky, a obrázky dětí z východních zemí, jak sbírají oblečení, jež přišlo.
Všichni sní o tom, že se dostanou pryč."
 
Myslím, že na to, jak je kniha krátká, jsem se už docela rozepsala. Přejdeme k hodnocení! Pokud se nebojíte složitějších témat jako je například terorismus nebo život v rozvojových zemích a přemýšlíte o budoucnosti, tak se vám bude kniha líbit. Nevím, jak na vás zapůsobí, ale za zkoušku to stojí. Pro mě je to úžasná kniha, kterou si budu číst znovu a znovu. Nikdy si nepodtrhávám v knihách, ale tady bylo tolik zajímavých věcí, že jsem si je opravdu značila - a to už o něčem vypovídá.
 
Autorka recenze: Barbora Lišková
Hodnocení: 10/10

Až vyprší čas je ostře a nádherně napsaný román o nezodpovědnosti a zlu. O lidech, kteří se skrývají za nevědomost – anebo za lásku. Ty silnější na sebe berou zodpovědnost za ty slabší, vždy... Román líčí bezútěšný obraz budoucnosti naší planety a jejich obyvatel, ale budoucnost není úplně beznadějná... Mari Viertola, Turun Sanomat

(...) Souvislost mezi záchranou naší planety a vašich blízkých je vzájemně propojená víc, než si možná myslíte. Možná, že někdy ztrácíme naději, ale naděje nás úplně neopouští. Román je dojemným zobrazením naší doby, i přesto, že se odehrává v blízké budoucnosti. Působivý příběh... Budete si přát zachovat jej pro další generace. - Literární Blog Järjellä ja tunteella

Elina Hirvonen splétá složitou síť důvodů  a líčí, jak se cokoli dobrého může proměnit ve zlo a že z nesprávné cesty už nemusí být návratu. - Literární blog Sinisen linnan kirjasto

Zajímavým aspektem románu Hirvonenové je, že příští generace začne hledat změnu k lepšímu prostřednictvím násilí. - Seppo Puttonen / YLE

Až vyprší čas, tak vyprší čas pro rodinu i pro jednotlivé členy. Ale něco také začíná, a něco pokračuje. To je naděje, kterou jsem našel v tomto románu. Ta nejhezčí a neuvěřitelně krásná je v té části příběhu, kde autorka popisuje města. Ty popisy jsou jako poezie.  -Literary Blog Luettua elämää

Vyprávění autorky je chytré, ale ne spletité; je emotivní, ale není přesládlé. Kritizuje, ale nekáže. Hirvonenová vykresluje své postavy roztomile a lidsky. Do jedné knihy se jí podaří vměstnat celé lidstvo; touhu jednoho po druhém, i přesto, že ten druhý je vzdálen; neúprosné odcizení od svých nejbližších. Každá postava v románu touží po někom nebo po něčem. Chce odejít, zůstat, držet si odstup... Každodenní život je směsí strachu a útěchy. - Literární blog Sylvi

Vyprávění působí klidně, ale emocionální náboj mezi řádky je tak velký, že bere dech. (...) Příběh je ojedinělý, kombinuje krásnou lehkomyslnost, vzpomínky z dětství, olověnou tíhu úzkosti. (...) Až vyprší čas je obdivuhodně moudrý román a jeho poselství je veliké. Rodinné vztahy a síla mateřství zaujme i čtenáře bez dětí. Poctivý příběh, který je bolestně chladný a zároveň utěšuje svým teplem. - Literární blog PS rakastan kirjoja

Vynikající román od jedné z nejlepších finských autorek posledních dvaceti let." -Orvokki Blog

Autorka bere čtenáře do samého středu jedné helsinské rodiny prostřednictvím krásného vyprávění. Vždycky je důvod pro činy a ty mají své důsledky. A úžasně silná bolest pulzuje za tím vším; vina za činy svých dětí, kterou v sobě nese každý rodič. Až vyprší čas je jedním z nejlepších románů roku. - Literární blog Rakkaudesta kirjoihin

 

Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide