Logo

Jeptiška

jeptiska_3D

Nemanželské děti kdysi neměly na růžích ustláno. Chlapci často museli jít do armády a dívky proti jejich vůli odesílali do kláštera. Takový osud potkal i mladou Marii. Jenže život v řádu nejsou jen modlitby a meditace. Za vysokou zdí se před zraky světa často ukrývá i zloba, šílenství a hřích… Jeptiška patří mezi nejslavnější knihy významného francouzského spisovatele Denise Diderota. Nemilosrdně v ní nastavuje zrcadlo pokrytectví katolické církve a odhaluje velmi smutnou realitu klášterního života v osmnáctém století. Text knihy byl ve své době tak silně kontroverzní, že Jeptiška mohla vyjít až po autorově smrti.

199 Kč
Doporučená cena s DPH
Rok vydání
2015
Překladatel
Věra Smetanová
Formát
130x200 mm
Jazyk
čeština
Vazba
Vázaný
Počet stran
192
EAN:
9788073902650
Skladem
ISBN:
978-80-7390-265-0
Autor:
  • Ukázka z knihy
  • O autorovi
  • Dotaz
  • Recenze
 

Denis Diderot se narodil v městečku Langres na severovýchodě Francie. Základní vzdělání získal u jezuitů. Ve studiu pokračoval na College d'Harcourt v Paříži, která v té době patřila mezi nejkonzervativnější katolické vysoké školy. Zpočátku se chtěl stát knězem, později ale přešel na práva, a když ho i to omrzelo, rozhodl se věnovat spisovatelské dráze a filozofii. Patřil mezi autory slavné Encyklopedie, která se v dvaceti osmi svazcích pokusila shrnout veškeré lidské poznání z doby tak zvaného osvícenství. Mezi jeho nejvýznamnější literární díla patří romány Jeptiška a Jakub fatalista a jeho pán. Ten do divadelní podoby převedl český spisovatel a dramatik Milan Kundera. 

Dotaz na knihu
 *
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.

Jeptiška 

Čas od času narazím na knihu, o níž jsem nikdy v životě neslyšela a leckdy, jako třeba v tomto případě, se stává, že mi není povědomé ani jméno jejího autora, byť je onen titul prý jeho nejslavnějším, nejznámějším a nejkontroverznějším dílem. Ani se mi nechce přemýšlet, jak by byl můj (čtenářský) život ochuzen, kdybych shodou náhod nezačala číst knížku Jeptiška od Denise Diderota (o jehož existenci jsem neměla ani ponětí).
 
Jeptiška
Mladá Zuzana už od dětství cítila, že se liší od svých starších sester. Rodiče ji nezahrnovali takovou láskou a penězi a nakonec ji proti její vůli poslali do kláštera. Zde se velmi nadaná, půvabná a po svobodě toužící Zuzana dozví, že za jejím nešťastným osudem za chladnými zdmi kláštera stojí dávný hřích její matky. Zuzana svou nevoli k řeholi neumí skrývat a dostává se proto do mnoha nemalých potíží. Vypráví o realitě klášterního života, kde se kromě modliteb odehrává spousta hříchů, kde zloba, šílenství a nenávist proudí bez zábran a dovedou přivést člověka k šílenství. 
 
A hned jsem k nim vztáhla ruce. Jeptišky mě za ně popadly, strhly mi závoj a nestyděly se mě svléknout. Na prsou mi našly medailónek s podobiznou mé bývalé představené, vzaly mi ho. Úpěnlivě jsem prosila, aby mi dovolily ještě jednou ho políbit, ale marně. Hodily přese mne košili, stáhly mi punčochy, navlékly mi pytel a vedly mě chodbami, bosou a s nepokrytou hlavou. Křičela jsem, volala jsem o pomoc, ale předtím zazněl zvonek na znamení, že nikdo nesmí z cely ven. Dovolávala jsem se Boha, lehla jsem si na zem, ale vlekly mě dál...
- Zuzana o počátcích svého utrpení v klášteře Longchamp, str.44
 
Pro tuto knihu jsem se rozhodla z několika důvodů. Nebudu zastírat, že mě nalákala anotace a úryvek na obálce, který by se hodil spíš k jinému literárnímu žánru, zvědavost bývá silným prvkem, jak si získat čtenářovu pozornost. Nakladatelům se opravdu povedlo navnadit, avšak obsah knihy naprosto předčil má očekávání. Nejspíš proto, že se od nich úplně lišil. Nečekala jsem, že na mne za nádhernou (a děsně smutnou) obálkou čeká stejně krásně napsaný, dojemný a velmi krutý příběh, který autor Denis Diderot napsal inspirován skutečným osudem jedné jeptišky.
 
Svůj skoro až neuvěřitelný příběh, o němž by však nikdo nepochyboval, vypráví samotná Zuzana v dopise, který píše markýzi de Croismare. Ten projevil během soudního procesu, kdy se Zuzana chtěla zříct řeholního slibu, snahu a ochotu pomoci jí. (Dál o jejich vztahu netřeba mluvit, čtenář se podrobnosti dozví v dopisech přiložených v závěru knihy.) Zuzana píše o všech klášterech, kterými prošla, o pěkných chvílích a milých lidech, jejichž podpora ji držela nad vodou, ale ještě častěji zoufale líčí všechna příkoří, ukrutnost a zvrácenost jeptišek, vybavují se jí myšlenky, které vířily její hlavou v nejtěžších chvílích a zaobírá se povahami lidí, jeptišek a zpovědníků, kteří modelují její život a podmínky pro něj.
 
Čtenář během příběhu nejednou proklíná všechny zlomyslné jeptišky a dojímá se nad ubohou Zuzanou, leckdy však nad celou situací musí chvilku přemýšlet. Špatné sny jej sice neprovázejí, nicméně čtení nijak veselé není a rozhodně by se mělo vynechat v depresivních chvilkách. Možná, že citlivější jedince, než jsem zrovna já, kniha rozbrečí, spousta z potencionálních čtenářů bude o knize smýšlet mnoha způsoby a pro každého po dočtení bude kniha znamenat něco jiného. Já jsem si především uvědomila, jak rozumím Zuzanině touze prožít život na svobodě mezi lidmi.
 
Zuzana byla velmi zbožná, v Boha věřila celým svým srdcem a velmi často se mu odevzdávala v domnění, že se její život chýlí ke konci nebo ve chvílích, kdy byla naprosto bezradná. Kromě toho si uvědomovala cenu svobody a věřila, že Bůh nestvořil lidi proto, aby byli zavřeni v klášterech, bičovali se a trpěli za spásu, v kterou koneckonců doufali i obyčejní lidé tam venku.
 
jeptiska_3D
Všemu mému utrpení by byl konec, ani lidí bych se už nemusela bát, kdyby mě byl sám Pánbůh nezadržel - kolikrát jsem stála u té hluboké studny na konci klášterní zahrady! A nevrhla jsem se tam jen proto, že na to celý klášter čekal. Nevím, jaký osud mě čeká, ale kdybych se měla jednou vrátit do nějakého kláštera, neruším za nic. Studny jsou všude.
- výňatek z proseb markýzi v závěru knihy, str.157
 
Jeptiška určitě nadchne a dojme nejednoho čtenáře. Nemusíte se bát, že jde o francouzskou klasiku, překlad bude jistě vyhovovat i těm, kteří obvykle "klasiku" nečtou nebo jen se sebezapřením.  Trošku mě mrzelo, že kniha není rozdělena do kapitol ani jinak rozkouskovaná, nicméně možná i to přispívá k čtivosti, pokud byste mi nevěřili, že se ve vyprávění dostáváte pořád dál a dál, protože prostě chcete vědět, jak to se Zuzanou dopadne, jak se kdo v příběhu zachová a jaké bude mít následky ten a ten čin. 
 
Jeptiška byla mou prvotinou, co se knih odehrávajících se v klášterech týče, ačkoliv jsem už párkrát v některé z Vondruškových epopejí či v jiných historických románech na klášterní život narazila. Tenhle román jej však ukazuje ve zcela jiném světle a rozhodně nešetří jeho temnotou. Pokud si tedy najdete čas na necelých dvě stě stránek příběhu, vřele doporučuji seznámit se právě s Diderotovou Jeptiškou.
 
Autorem recenze je: Vlasta Řenčová

Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide