Logo

Kulička

kulicka_3D
Z Rouenu obsazeného pruským vojskem odjíždí dostavník se zajímavou společností. Cestují v něm měšťanský, kupecký a šlechtický pár, dvě jeptišky, mladý radikální republikán a baculatá nevěstka Kulička. Ta se dobrodušně se spolucestujícími rozdělí o své hojné zásoby jídla a cesta jim všem pak rychle utíká až do večera, kdy musí zastavit v zájezdním hostinci. A tam začnou problémy... Kulička je skvělou Maupassantovou povídkou nemilosrdně odhalující maloměšťáckou ubohost a pokrytectví, které se během půl druhého století vlastně vůbec nezměnily. Kniha obsahuje i další výtečné mistrovy příběhy Věno, Zločin otce Bonifáce, Štěstí a Mstitel.
199 Kč
Doporučená cena s DPH
Rok vydání
2014
Počet stran
192
Vazba
Vázaný
Jazyk
čeština
Formát
130x200 mm
Překladatel
dr. Jiří Guth
EAN:
9788073902384
Skladem
ISBN:
978-80-7390-238-4
  • Ukázka z knihy
  • O autorovi
  • Dotaz
  • Recenze
 
Guy de Maupassant strávil větší část svého mládí v Normandii, tam se také seznámil s později velmi slavným Gustavem Flaubertem a začal se zajímat o umění. Po nedokončených právnických studiích začal pracovat jako úředník a souběžně se věnoval psaní různých příběhů. Ty však téměř vůbec nepublikoval, jeho první významnější dílo vyšlo až v roce 1880. Téměř okamžitě si však podmanil srdce francouzských čtenářů, které fascinoval dekandentní naturalismus a Maupassantova odvážná kritika hříchů tehdejší společnosti. Zemřel ve věku pouhých čtyřiceti tří let, ale literární nesmrtelnost mu zajistilo šest skvělých románů a několik desítek novel a povídek.
Dotaz na knihu
 *
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
kulicka_3D
Recenze:
 
Kulička je sbírkou Maupassantových povídek rozdílné kvality, délky i tématu. Kdybych ji měla charakterizovat jedním slovem, řekla bych, že je "rozmanitá." Každý si najde svoje, ale každý najde i něco, co se mu nebude líbit. Přestože konečné hodnocení je vysoké, pro některé povídky jsem zkrátka neměla pochopení. A přestože ubírám dvě hvězdičky, u některých povídek jsem si čtení užívala v pravém slova smyslu, uměly pobavit, ale i rozesmutnit.
 
Tentokrát se, kupodivu, nespletla ani učebnice literatury. Povídky, které jsme si kdysi uváděly jako Maupassantovy nejlepší, skutečně za nejlepší považuji - Kuličku, nejdelší povídku z celé knihy, a Lůžko 29, tu takřka hororovou. Lůžko 29 jsem si oblíbila ještě o to víc, že mi jej hodiny literatury neprozradily celé. Má navíc tu zvláštnost, že takřka do posledního odstavce netušíte, kdo je skutečným hlavním hrdinou. Oproti tomu první povídka už mě nemohla ničím překvapit, znala jsem ze školy zápletku i konec díla. Naštěstí zde byla ještě přidaná hodnota v podobě skvělého Maupassantova popisu postav, který jsem tolik chválila už u Miláčka. Kulička na postavách staví a tak jsem si je řádně užívala i přes vyspoilerovaný děj.
 
Najdeme zde celkem 19 povídek - některé mistrovské, některé podprůměrně obyčejné. Čekala bych, že budou seřazené podle let, kdy je napsal nebo jen podle abecedy... A nic z toho se nekonala. Berme to jako drobnou vadu na kráse, kterou zcela vynahrazují ilustrace. Omega si své čtenáře (včetně mě) grafickou stránkou knih řádně zhýčkala.
 
Autor se často věnuje filozofickým otázkám. Za nejfilozofičtější povídku bych označila Štěstí. Vypráví nám o lásce, o souznění duší, o výběru mezi majetkem a vztahem. Vypráví o pochopení či nepochopení individuální volby člověka, z jedné strany krásné, z druhé trochu hloupé. Jako bonus dostáváme výčet chyb a vlastností "nevzdělaných ras," které mají být "...prudké, nenávistné, nevědomky lehce vznětlivé, ale také velkomyslné, oddané, naivní, otevírající své dveře kolemjdoucím a dávající své věrné přátelství na nejmenší projev sympatie." Nepřipomíná vám to někoho?
 
Slíbila jsem, že u Maupassanta se i zasmějete a to především u zvláštní povídky, která nese název "Knír." Na pouhých pěti stránkách (i s ilustracemi) se seznámíme se všemi verzemi kníru a především s jeho důležitostí. Pro nás má povídka neskutečný nádech ironie. Ve skutečnosti ani neznám nikoho s knírem! Nutí mě to uvažovat, jestli byla takto zamýšlená nebo zda ji autor myslel vážně. (Ne, to není možné!) V celé knize, tak či tak, nejspíš není žádná vhodnější ukázka. Tak tady ji máte!
 
"Nelíbí se mi takhle tak moc, že kdyby si nedal hned zase narůst knír, myslím, že bych mu byla nevěrná. Opravdu, muž bez kníhu, to už ani není muž. Plnovous nemám ráda, vypadá skoro neupraveně, ale knír, ó! Knír je nezbytný pro mužský vzhled. Ne, neumíš si představit, jak ten malý kartáček vousů na rtu je užitečný oku a... a... vzájemným manželským vztahům. Napadlo mě o té věci hodně úvah, které se ti neodvažuji ani napsat. Řeknu ti je ráda..., ale šeptem."
 
 
"Ptáš se, odkud pramení ta svůdnost kníru? Copak já vím? Především rozkošně lechtá. Knír cítíš dřív než ústa a celým tělem, od hlavy až k patě, tebou projede půvabné chvění. To knír líbá, rozechvěje kůži a dává nervům ten rozkošný třes, po kterém slabounce zvoláš: 'ach!' jako když ti je velká zima."
  
"Není lásky bez kníru!"
Autorem recenze je: Jana Berenika Chaloupková
Knihu zakoupíze zde
Související tituly
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
highslide